ipsace i tiskace

Ovšem milé uživatelky, nečekáte, že vám budu vysvětlovat něco, co dávno víte, že ne? Kdybyste to nevěděly, tož byste tento blogísek nechodily číst, to dá rozum! Článeček bude o něčem méně samozřejmém.

V poslední době jsme svědky intenzivní hysterie proti vuvuzelám, to jsou ty africké (made in China) trumpetky, jejichž zvuk dnes zná i naprosto nefotbalová část populace. Jejich důsledně monotónní neustávající tón b (bé) se line ze všech televisí a je poměrně dobře zapamatovatelný :-)

Nejedná se o žádný zásadně nový fenomén. Různá rámusítka se v hledištích stadionů objevují odjakživa. Od hasičských trubek, přes bubny, virbly, velikonoční řehtačky k nafukovacím či papírovým mlátítkům, zažil jsem dokonce i ruční poplachovou sirénu pro dvoumužnou obsluhu. Je to normální a nikomu to nevadí. Vzpomínáte si na Nagano? Všechny přenosy odtud byly podbarveny nepřetržitým trojhlasým troubením. Japonští divaci tam patrně fasovali nějaké trojhlasé trumpetky, samotného by mě zajímalo, zdali to byla jedna trojtrumpetka vcelku, nebo byly jednotlivé, které byly laděny náhodně do primy, tercie a kvinty. Po naganském triumfu mi jejich trojzvuk zní jako rajská hudba.

Najednou se objevily vuvuzely a některým spoluobčanům se dělá (bílá) pěna u (bílé či barevné) huby. Dokonce volají po zákazu vuvuzel. "Já bych všechny ty vuvuzely zakázala!" Proč? Protože jsou fakt energeticky učinné? Těmto lidem spíš vadí africký způsob "fandění" a svádějí to na vuvuzelu.

Totiž černoušci (korektně po novém afroafričané) do toho dují hlava nehlava. Když dají gól, když dostanou gól, když je penalta, faul, je jim dokonce jedno, jestli se hraje nebo nehraje. Ano, tento způsob fandění se mi zdá poněkud nešťastný, ale copak ho vyřeší zákaz vuvuzel? Stejného efektu se dá dosáhnout desetitisícem bubnů či velikonočních řehtaček, dokonce i "naganských" trojhlasek. Když muzikant hraje špatnou písničku, není to vina jeho nástroje.

Naopaxi myslím, že vuvuzela dobyde i Evropu. Dnes se objevila dokonce na Tour de France. Tisíce Němců a Holanďanů se vrátí s medailemi a každý bude mít cenný suvenýr, hádejte jaký? A už to nepůjde zastavit. Dojde to i k nám, nejdřív na Spartu, nejdéle bude vzdorovat Baník, samozřejmě marně ;-) Na Ligu mistrů přijede Bayern a Němci s vuvuzelami...

Proč zrovna vuvuzela?

Rámusítek bylo spousta, přesto teprve vuvuzela dobyde svět. Čím to?

1. Je nezničitelná. Nemá žádný plátek, který by se ukmital, blánu, která by se probouchala. Opotřebovává se jen huba trubce, a to je obnovitelný zdroj.
2. Je lehoučká, skladná a přenosná. Tím, že se dá teleskopicky zkrátit, můžete ji mít stále u sebe. Dost velká na to, abyste ji neztratili, dost malá, aby nepřekážela.
3. Je nesmírně jednoduchá a levná. Ta moje stála 1 euro v Mannheimu.
4. Je fakt silná. Díky pevnému ladění (na rozdíl od skutečné trumpety na ní vyloudíte jen jeden tón, i když najdou se výjimky) má vysokou účinnost, takže ji zkrátka nepřeslechnete :-) I když kecům o 130dB nevěřte, to je samozřejmě nesmysl.

Prostě za málo peněz hodně muziky :-)

A na závěr prozradím, co má troubení na vuvuzelu společného s orgasmem: Nenávidí to jen ten, kdo to nezažil a neví, jaké je to BLAHO. Já vím, vás se to netýká! A pokud snad přece jen ano, ukážu vám to. Nástroj mám. ;-)

Vjíždím z místa mimo silnici na dost frekventovanou ulici. Vlevo, cca 80 metrů, je světelná křižovatka. Potřebuju odbočit doleva a zařadit se do kolony čekajících vozidel, které přijíždějí zprava. Kolona je trvalá, během jedné zelené se nestíhá vyprázdnit. Vedle mě sedí spolujezdec, který spěchá, vinou souhry okolností jsme museli absolvovat nějaké zajížďky a máme zpoždění.

Normálně bych asi kašlal na odbočení doleva a jel bych doprava, i za cenu toho, že ujedu o kilometr víc. Jenže podvědomí mi říká, že spěcháme a že spolujezdec by se mě jistě ptal, proč jedu na druhou stranu... ne, snad mě někdo pustí, pokusím se tam rychle vecpat.

Konečně. Blikla zelená, kolona aut zprava se začíná zvolna pohybovat a jedno, co je tak akorát daleko, se nerozjíždí a lehce blikne, dávajíc mi tím najevo, že mě pouští. Sláva! Z vděčnosti zvednu pravou ruku na znamení, že děkuju a rychle šlapu na plyn a pouštím spojku... MRD!!!! Kurva, jak to, že mě levé okno praštilo do hlavy??? Pár milisekud mysl tápe a pak přichází jasno. Dnes se nikam nejede....

Mezitím totiž zleva stihlo přijet od křižovatky auto, které jsem vůbec neviděl. Asi to nebyla velká rychlost, možná jel 40-50. Ale stačilo. Z obou aut teče chladicí kapalina, předky jsou k nepoznání. Volám na poldy. Během asi 5 minut je u nás ACA, sympaťák se nám věnuje, radí, pomáhá. Přijíždějí cajti, píšeme, platím 2 a půl litru pokuty (bez protestu). Za cca hodinu odjíždějí. ACÁk mezitím zařizuje odtahy obou vraků a záležitosti pro pojišťovnu. Díky němu je následujících několik hodin vcelku snesitelných.

Jaxe to mohlo stát?

Od rána den blbec. Rozbil jsem si brejle, koupil špatné rybičky, prošvihl o 10 minut schůzku a musel kvůli tomu jinam. K tomu kamarád, který spěchá a jedeme na akci, na kterou se těším, máme zpoždění. Ale to je situace, která každého potká mnohokrát do měsíce. I mě, přesto jsem uz třičtvrtě miliónu kilometrů neměl nehodu, a to jezdím docela svižně... Prostě to nechápu. Jaxem mohl takhle selhat? Jaxem se mohl spolehnout na to, že když mi někdo VPRAVO dá znamení, že mám jet, že se nepodívám DOLEVA? Prostě zkrat.

Přestože vím, že se na jiné řidiče v těchto situacích nesmím spoléhat, asi jsem to měl v hlavě zafixované málo. Asi jsem si to potřeboval zafixovat víc. Doufejme, že teď už nezrušitelně.

Udělejte to taky, ušetříte hodně :-)

Havarijní ekosystém

Zajímavou zkušeností pro mě bylo, že mi postupně docházelo, jak to funguje. Volání o nehodě policii se okamžitě dostane na Global Assistance, kde je dispečing. Po celé Prase jezdí "žlutí a jinobarevní andělé", což jsou profíci, kteří se vyznají. Nedělají to zadarmo, ale zaplaťpámbu za ně. Opravdu člověku pomůžou. Mně postupně zařídil zdarma dva odtahy, sám mě vozil po městě i za město a ještě se mi pokoušel u pumpy koupit kafe, což jsem teda rezolutně odmítl a koupil ho já jemu – to jsem totiž ještě do ekosystému neviděl. :-)

Je to prosté. Peníze generuje havarijní pojištění, což ACÁk dobře ví, neb nám pomáhá sepisovat hlášení o události. Vidí poškození. Jeli jsme do autorizovaneho (motorkáři jezdí do motorizovaného) servisu, kde to omrkli na "totální škodu", čili auto na likvidaci a vyplacení zůstatkové hodnoty. V mé situaci nemyslitelné, vždyť mi jestě neskončil leasing :-)

Ovšem to zasvěceným dalo důležitou informaci, že pojišťovnu půjde podojit hodně. Profík neváhal a spojil se s neautorizovaným servisem, kde auto spraví levněji. Vše šlo jako na drátkách, čekali jsme, až přes celou Prahu přijede další odtahovka a jeli jsme kus za Prahu. Auto omrkli, zeptali se, jakou mám pojistnou spoluúčast, řekl jsem, že 10 procent (nevěděl jsem, že mám jen pět) a oni řekli, že to je špatné, že to budu muset platit ze svého, ale oni to sníží na 5%. Furt jsem nechápal. Ještě mi nabídli, že do opravy schovají nějaké drobnosti, které mám rozbité z minulých příhod (zajíci, srnky, plus kreténi, co neuhnou a sejmou mně a sobe zrcátko) a ješte mi zdarma půjčí náhradní vůz. Byl jsem jak v Jiříkově vidění.

A pán začal telefonovat do pojišťovny a na leasingovku a dával mi instrukce, co vše za papíry bude potřebovat. Začalo mi to docházet. On si to všechno zařídí, všude má lidi a umí to. Z pojišťovny vysosne bratru 190 litránků. Opravu zmákne za 100, má spoustu dílů skoro zadarmo, je to hodně velký servis. Zbyde 90. Ode mě dostane spoluúčast, okolo desítky. Takže má stovku, ze které zaplatí provizi ACÁkovi, půjčí mi své auto a ještě mu dost zbyde.

Přitom po mě nechce vůbec žádné peníze, až při prebrání opraveného auta tu spoluúčast! Řekl, mi, že fakturu pojišťovně pošle týden před dokončením opravy, takže mi auto dá vlastně v momentě, kdy má zaplaceno od pojišťovny. Zařídí i devinkulaci u leasingovky, prostě všechno.

Konkurence v Prase je velká a servisy se holt musí snažit. A potvrdila se mi tušená pravda, že velké škody jsou mnohem menší trauma než malé škody. Malou škodu se nevyplatí ani hlásit, ani opravovat. Nejhorší jsou zajíci ;-)