Žijeme v nejlepším místě na Zemi. Nevíme, co jsou hurikány, tornáda, zemětřesení, cunami, ničivá sucha nebo plošné požáry. I ta zima je tu ve skutečnosti mírná, i když brečíme nad pár centimetry sněhu. Vlatně jediná pohroma, která dusí tuto zemi, je korupce a nefunkční právo.
Při pohledu na to, co se děje na Haiti, většina z nás alespoň nějak, symbolicky, chce pomoci. Je to jedna z objektivně dokazatelných dobrých národních vlastností – Češi patří k nadprůměrným dárcům a z našich řad odchází i dost dobrovolníků pomáhat. A dělají to dobře. Myslím, že oficiální vládní pomoc by bylo nejlepší rozdělit mezi naše humanitární organizace, je to totiž cesta, kterou se co nejméně peněz spotřebuje na režii celého procesu.
Všimli jste si, že z TV spotů zmizelo DMS číslo na Lékaře bez hranic? Je to proto, že si spočítali, že víc peněz už by nedokázali efektivně proměnit v pomoc Haiti. A protože striktně dodržují zásadu, že peníze od dárců musí být použity přesně na to, na co je dárce určil, dělá jim to trochu starosti. Pokud se nespotřebují, musí být dárcům vráceny, nebo musí dárce požádat o souhlas, aby se použily pro jiný účel. A skutečně to dodržují! (Pro našince to zní jako z jiné planety)
Takže Modona byla možná jedna z posledních dárkyň, pak se kasa přeplnila :-)
Je zarážející, když si uvědomíme, že ani nejlepší a nejzkušenější týmy lidí nedokážou pomoci lépe, ani kdyby měly sebevíc peněz, ale situace na Haiti takova prostě objektivně je. Přestože tisícovka Lékařů bez hranic na Haiti dělá, co může, včetně tří lékařů vyslaných sem z Česka.
Můžete ovšem bez obav poslat peníze Člověku v tísni, Adře či jiné podobné organizaci. Všechny se k vybraným penězům chovají úplně jinak, než třeba pražská radnice...
V létě jsem konečně podlehl vábení uživatelek, které mě bombardovaly na mejlu (i leckde jinde!), abych se přihlásil na fejsbůk. Ne nepoctatným důvodem bylo, že jsem chtěl mít od těch kobercových náletů pokoj. Nyní mohu trochu bilancovat a podělit se s vámi neposkvrněnýmí, zdali u toho vrním blahem.
Předem upozorňuji, že na internetu zastávám názor, že pokud nějaká stránka není dostatečně intuitivní, abych okamžitě pochopil, jak funguje, nepovažuji to za problám svůj (tedy uživatele), ale za problém stránky samotné. Odcházím jinam, je dost jiných stránek, které intuitivní jsou – internet je VELKÝ.
Facebook mě v tomto smyslu dost zklamal, dodnes jsem spoustu věcí vůbec nepochopil. Ne neraďte mi, že si mám přečíst nějaký manuál, nepřečtu. Přihlásíte-li se na fejsbůk, nejřív vás to donutí opatřit si přátele. Je jedno, jestli nějaké ve skutečnosti máte, na fejsbůku se vám vygenerují, ani nebudete vědět, jak :-) Toto vnucování přátel už nikdy neskončí, snad na každé stránce vám fejsbůk bude vnucovat nové a nové "přátele", stačí, když kdokoliv z vašich stávajících přátel má za přítele někoho, koho vy nemáte. Skutečně by mě zajímalo, co se stane, až budou všichni na celém světě přátelé, protože to je evidentně cíl fejsbůku. Nebudou války, nebude hlad...
Kromě Přátel se můžete stát "fanoušky" něčeho. Dodnes jsem nepochopil, co to obnáší a jaký je rozdíl mezi "stránkou", "skupinou" a "událostí". Co jsem ovšem pochopil hned, je to, že pokud vám někdo nabídne "členství" nebo "fanouškovství", fejsbůk vás natvrdo donutí tuto výzvu aktivně řešit. Tedy buď to celé schválíte, nebo odmítnete. Schválit je tak nějak méně otravné než odmítnout, proto počty "členů" a "fanoušků" čehokoliv rostou na fejsbůku ještě rychleji, než státní dluh České republiky. Přičemž nemusíte ani tušit, o čem ta skupina je, nemusíte navštívit dotyčnou stránku, nemusíte v té souvislosti dělat vůbec NIC, stačí, že jste jednou nedokázali odmítnout...
Samozřejmě je tato geniální fíčura masově zneužívána různými marketingovými a PR agenturami – je to trik pro publikum, které na FB není a nezná to. Milé uživatelky, pokud zas uslyšíte, že "politik XY má dva miliony fanoušků na FB" popřípadě skupina "kupuji jen vložky UltraThick" denně vzroste o 100000 uživatelek (zejména mužského pohlaví), pak vězte, že tato informace neznamená NIC. Nula. Fejsbůk.
Nejsem sice žádný FejsNestor, přesto se během mé kariéry už dvakrát zásadně změnil obsah domovské stránky. Po posledním fejsliftu je opravdu k popukání.
Jsou dny, kdy je celá vaše domovská stránka vyplněna hláškami XY a YZ se stali přáteli. Přičemž pochopitelně YZ vůbec neznáte. Aby to nebylo tak monotématické, mezi těmmito informačními perlami se občas objeví diamant XY okomentoval stav YZ. Nejlepší na tom je, že vůbec netušíte, jaký stav to YZ vlastně má a jak ho XY okomentoval. Nedělám si srandu, fakt to tak je! Ochora až dolů, celá stránka takto informačně bohatého obsahu!
No ale občas se na vás usměje štěstí a přece jen se na FB něco smysluplného objeví. Jsou to krátké hlášky lidí, kteří je umějí psát a které vás pobaví. To je totiž to jediné, co na fejsbůku stojí za to. Slyšel jsem, že na světě existuje ale služba Twitter, která přesně tohle dělá taky, ale bez těch nesmyslů okolo. Jelikož jsem tvor nepřející, velmi rád tyto hlášky komentuju. Jednak je to legrace a druhak tím dociluji toho, že se čtyřiceti nešťasným uživatelkám (mým přítelkyním) na jejich domácí stránce objeví diamant, jistě tušíte jakého znění: Roj Rojovitý okomentoval stav XY. To přece stačí :-)
Jeden by očekával, že aspoň tato hlášení budou na domovské stránce zobrazeny chronologicky, nejnovější budou nahoře. Ono to tak obvykle je, ale mockrát se setkávám s případem, že se objevují se zpožděním přes 10 hodin a o nějaké chronologii nemůže být ani řeč. Moji kamarádi často komentují vývoj nějakého hokejového utkání. Na své hlavní stránce se ale tímto způsobem dočtu o úvodním hvizdu o několik hodin později, než o konečném výsledku. Fejsbůk. Takový studentský projekt, úrovní a nedotažením odpovídající studenskému projektu – a evidentně mířící na tuto sociální skupinu.
Pokud se právě chystáte na střední školu, nebo už na ní dokonce jste, je fejsbůk tím pravým místem pro vás! Pokud rádi sloužíte jako živý terč různým PR kouzelnicím a pseudospammerkám, jděte na fejsbůk!
Pokud do žádné z těchto skupin nepatříte, jděte tam taky, klidně si založte účet, je to zadarmo a přece tam pak už nikdy nemusíte chodit :-)
Je dobojováno. Hráči z aliance CRU postavili Div světa, čímž server skončil. Je to zvláštní pocit. Najednou je tolik volného času. Část z něj teď obětuju, abyste věděli, jaké to je, dohrát celý server Travianu. Z původních cca osmnácti tisíc hráčů nás na konci zůstalo jen 2632.
Zajímavý a pro mě nový byl průběh hry. V první fázi se učíte hrát, jde o taktiku vlastní obrany a co nejrychlejší růst účtu. Během několika měsíců již má každý inteligentní hráč vše v malíčku a do hry se postupně stále více dostává její sociální prvek, který nakonec zcela převládne a hru rozhodne. Nejde o to být nejsilnější, ale být v nejlépe spolupracujícím sekupení hráčů. A o tom to nakonec celé je a to nakonec na hře sežere nejvíc času. Mnoho lidí, se kterými jsem se vůbec neznal, se najednou stalo mými velmi úzkými spolupracovníky, se kterými jsem byl v prakticky neustálém kontaktu.
Dá se říct, že v závěrečných fázích této vražedné hry nezvládne jeden člověk optimálně obsluhovat jeden rozvinutý účet, pokud u toho nesedí nonstop. Zkuste si to přectavit. Pochopitelně nemáte čas u toho sedět nonstop, takže aspoň se snažíte hrát, kdykoliv máte čas u PC. Pokud to nestíháte, ti lepší vás převálcují. Travian je krutá hra na život a na smrt. Buď hrajete, nebo si váš účet velice rychle rozeberou nepřátelé.
Luxus jako blogování (nebo jiná zájmová činnost u PC) je zcela vyloučen. Věřili byste, že jsem rok nezapařil žádnou adventuru, ani Dooma? Nebyl čas :-)
Takže konec většina z nás vnímala jako vysvobození. Jenže... když po boku někoho bojujete, začnete ho milovat, obdivovat a nesnášet. A k čemu dochází? Před měsícem všichni čekali na konec jako na smilstvo boží a travian nenáviděli. Dnes mě lanaří, ať s nimi jdu hrát další server. Vždyť na začátku je to pohodička, žádný stres, žádné chyby jako minule....
Odolal jsem. NE!
Ale stýskat se mi bude. Chybět mi bude třeba neohrožená Gladya, která mě nikdy nenechala ve štychu, za ní jsem mohl dát ruku do ohně. Co slíbila, to se stalo. Je vůbec překvapivé, kolik uživatelek ženského pohlaví server dohrálo. Podle mých odhadů bylo na konci nejméně 45% zastoupení hráček. Na začátku serveru jich bylo méně, z čehož je krásně vidět, že holky vydrží víc a vědí, do čeho jdou. Kluci snadno odpadávají.
Takže jsem o jeden roxtarší a o jednu zkušenost bohatší. V novém roce se opět vracím. Ať je pro vás, co jste mi zůstali věrni, rokem dobrým a lepším!