ipsace i tiskace

Myslím, že si to ani nezasloužím. Občas mi přistane mezi vzkazy něco obzvlášť milého. Třeba... nebo taky tohle..., ano, ty rýmy byly krásné a neotřelé, lepší, než píšu já.

A já netuším, od koho to všechno je, vy moje anonymní můzy! Připadám si trochu jako pirateleaks.cz, taky vás nemůžu vystopovat. Ale jsem díky tomu šťastný :-)

Takže ať už jsi to psala ty, krásná černovlásko, nebo ty, modroočko, všem vám přeju veselé Vánoce a šťastný Nový rok! :-)

Ovšem milé uživatelky, nečekáte, že vám budu vysvětlovat něco, co dávno víte, že ne? Kdybyste to nevěděly, tož byste tento blogísek nechodily číst, to dá rozum! Článeček bude o něčem méně samozřejmém.

V poslední době jsme svědky intenzivní hysterie proti vuvuzelám, to jsou ty africké (made in China) trumpetky, jejichž zvuk dnes zná i naprosto nefotbalová část populace. Jejich důsledně monotónní neustávající tón b (bé) se line ze všech televisí a je poměrně dobře zapamatovatelný :-)

Nejedná se o žádný zásadně nový fenomén. Různá rámusítka se v hledištích stadionů objevují odjakživa. Od hasičských trubek, přes bubny, virbly, velikonoční řehtačky k nafukovacím či papírovým mlátítkům, zažil jsem dokonce i ruční poplachovou sirénu pro dvoumužnou obsluhu. Je to normální a nikomu to nevadí. Vzpomínáte si na Nagano? Všechny přenosy odtud byly podbarveny nepřetržitým trojhlasým troubením. Japonští divaci tam patrně fasovali nějaké trojhlasé trumpetky, samotného by mě zajímalo, zdali to byla jedna trojtrumpetka vcelku, nebo byly jednotlivé, které byly laděny náhodně do primy, tercie a kvinty. Po naganském triumfu mi jejich trojzvuk zní jako rajská hudba.

Najednou se objevily vuvuzely a některým spoluobčanům se dělá (bílá) pěna u (bílé či barevné) huby. Dokonce volají po zákazu vuvuzel. "Já bych všechny ty vuvuzely zakázala!" Proč? Protože jsou fakt energeticky učinné? Těmto lidem spíš vadí africký způsob "fandění" a svádějí to na vuvuzelu.

Totiž černoušci (korektně po novém afroafričané) do toho dují hlava nehlava. Když dají gól, když dostanou gól, když je penalta, faul, je jim dokonce jedno, jestli se hraje nebo nehraje. Ano, tento způsob fandění se mi zdá poněkud nešťastný, ale copak ho vyřeší zákaz vuvuzel? Stejného efektu se dá dosáhnout desetitisícem bubnů či velikonočních řehtaček, dokonce i "naganských" trojhlasek. Když muzikant hraje špatnou písničku, není to vina jeho nástroje.

Naopaxi myslím, že vuvuzela dobyde i Evropu. Dnes se objevila dokonce na Tour de France. Tisíce Němců a Holanďanů se vrátí s medailemi a každý bude mít cenný suvenýr, hádejte jaký? A už to nepůjde zastavit. Dojde to i k nám, nejdřív na Spartu, nejdéle bude vzdorovat Baník, samozřejmě marně ;-) Na Ligu mistrů přijede Bayern a Němci s vuvuzelami...

Proč zrovna vuvuzela?

Rámusítek bylo spousta, přesto teprve vuvuzela dobyde svět. Čím to?

1. Je nezničitelná. Nemá žádný plátek, který by se ukmital, blánu, která by se probouchala. Opotřebovává se jen huba trubce, a to je obnovitelný zdroj.
2. Je lehoučká, skladná a přenosná. Tím, že se dá teleskopicky zkrátit, můžete ji mít stále u sebe. Dost velká na to, abyste ji neztratili, dost malá, aby nepřekážela.
3. Je nesmírně jednoduchá a levná. Ta moje stála 1 euro v Mannheimu.
4. Je fakt silná. Díky pevnému ladění (na rozdíl od skutečné trumpety na ní vyloudíte jen jeden tón, i když najdou se výjimky) má vysokou účinnost, takže ji zkrátka nepřeslechnete :-) I když kecům o 130dB nevěřte, to je samozřejmě nesmysl.

Prostě za málo peněz hodně muziky :-)

A na závěr prozradím, co má troubení na vuvuzelu společného s orgasmem: Nenávidí to jen ten, kdo to nezažil a neví, jaké je to BLAHO. Já vím, vás se to netýká! A pokud snad přece jen ano, ukážu vám to. Nástroj mám. ;-)