Tato věta by platila, kdyby kolona byla nekonečně dlouhá, popřípadě dlouhá po celou cestu od startu do cíle. Ale ve skutečnosti tomu tak není.
Přectavte si situaci, kdy jede Avie. Takové vozidlo jede z kopce 75, do kopce 55 km za hodinu. Ještě ke všemu je široká, takže je před ní špatně vidět, čili se špatně předjíždí. Přitom jede o 30km/h menší rychlostí, než většina osobáků.
Co nastane před touto Avií? Hádáte správně: vacuum, prázdný prostor, protože všechny osobáky už dávno odjely do modravé dáli...
Předjetím této Avie se šťastlivec dostane do blahobytu volné silnice, lákající, vábící, vonící...
Opačný efekt nastává za Avií. Peklo. Předjet je obtížné, ale nikoli nemožné. Ale, a to je klíčový faktor, někteří řidiči ji prostě předjíždět nehodlají. A místo aby nechali před sebou mezeru, nalepí se na Avii a jedou co nejvíc u prostředka.
Vniká nám známý vláček, mašinka je Avie, první vagónky jsou oni ocasové, kteří jsou uspokojeni jízdou v závěsu. Na přední pozice vláčku se dostali přirozeným výběrem. Normální řidiči, kteří jedou dále vzadu, se tak ocitli v pasti. Předjet samotnou mašinku je možné, mašinku+3 ocasy je téměř nemožné
Jediný způsob, jak to rozetnout, je jet. Prostě na to šlápnout, když je v protisměru volno, jet vlevo co to dá. Buď se to stihne komplet i s mašinkou, nebo se člověk musí vecpat mezi ocasy. Ti v takovém případě propadají zuřivosti, občas troubí, blikají, buší do volantu. Občas si kvůli tomu i rozsvítí a nezhasnou, když je tma nebo prší, takže jim vlastně bylo pomoženo!
Takový nervově labilní ocas je velmi nebezpečný a nejrozumnější je mít ho bezpečně za sebou, co nejdál vzadu. Takže při dalším"okénku" rychle vyrazit a dostat se před mašinku na volnou silnici, která vábí, láká, voní...
Alko, šedá je sociologická teorie, zelený je strom života :-)
PS.
Až vás někdy elegantně a nenuceně předjede v koloně auto, nesnažte se v tu chvíli nalepit co nejblíž do kufru auta před vámi, ale nechte mezírku. On neví, že vy nejste ocas. Příště zas někdo třeba pustí vás.