ipsace i tiskace

Zajímavé je, že ve zdejším nářečí se název města píše s oběma "i" měkkými. Když jsem hovořil s jedním ze zdejších občanů, vůbec nechápal, jak by to někdo mohl psát s tvrdým. "To jako Helsynki?"

Pokud sem někdy pojedete, vězte, že nejhorší úsek je Varšava. Po absolvování tohoto očistce vám bude i Lotyšský systém 1 km uzavírka se semaforem, další 1 km na čekání v koloně, a tak pořád dokola až do Estonska, jako bezvýznamná patálie. Cesta Vsetín-Helsinky trvá 23 hodin, asi o hodinu méně než loni.

Naštěstí máte možnost se osvěžit pohledem na Rižský záliv a projít se po krásném jemném písečku. Nikdo vás nebude rušit, protože do těchto končin se zatím zájezdy neprodávají. Docela tu fouká, ale v létě tu je skvělé koupání, dno klesá neuvěřitelně povlovně, takže se neutopíte.

No a protože už tu máme své stálé místečko, a osvětlení bylo příznivé, vyfotil jsem to místečko na blog. Snad mi tu ztrátu intimity odpustí.

Samotné Helsinky jsou na skalnatém břehu a jsou velmi rozlehlé. Obvykle zde panuje počasí, které k procházkám příliš neláká. Ani pamětihodnosti nejsou tak profláknuté, takže lze říci, že málokdo z našinců nosí tuto metropoli ve svém povědomí. Historické centrum však přejdete za pár desítek minut.

Za zmínku možná stojí, že na helsinském "Václaváku", tedy tom obchodně nejatraktivnějším místě, se nalézají dvě "české" hospody. Jedna z nich se jmenuje Praha, padesát metrů od ní je Zetor. Obě jsou velmi stylově zařízené, v Zetoru jsou do interieru zakomponovány historické české traktory. Praha naprotitomu trochu upadá, její skvělá výzdoba z názvů ulic a městských částí Prahy loni částečně ustoupila "modernímu" karaoke. Letos jsem tam ještě nezavítal, doufám, že tam ještě vůbec bude.

A protože se blíží začátek toho, kvůli čemu jsme se sem my čtyři blázni vlekli, budu muset virtulární procházku Helsinkami zkrátit. Hokej nepočká. :-)