ipsace i tiskace
17. listopad - opožděný spot
Každý rok sem chodím. Do míst, kde jsem snad poprvé poznal nefalšovaný strach o život, když transportéry zezadu stlačily poslední asi čtyři tisíce lidí brutální silou do nepatrného objemu. Tlak byl tak silný, že se mi občas obě nohy dostaly mino kontakt s dlažbou. Všichni cítili to stejné. Kdo se neudrží ve svislé poloze, bude ušlapán. Proto si navzájem pomáhali a pokud jsme cítili, ano, cítili natvrdo fysicky, že někomu tato ztráta stability hrozí, dělali jsme všechno pro to, aby se zas postavil na nohy. Jen díky tomu tam nikdo nezůstal. To jsme ovšem v té chvíli netušili.
Ten pomníček je jiný, než ostatní. Ten pomníček navždy bude připomínat nám, co jsme tam byli, že tady se to stalo. Tam, na tom místě byl spásný východ z toho pekla, tam jsme se mohli po dlouhé době nadechnout a běžet pryč, proběhnout krvavou uličkou, kde každý schytal nepočítaně ran obušky, a pak za rohem v Mikulandské se zastavit a uvědomit si, že se nám to nezdálo.
Právě v té Mikulandské jsem zažil takový vztek, že kdyby mi někdo v tu chvíli dal do ruky kalašnikova, prostě bych ta zvířátka v transportérech pokropil. Naštěstí mi ho nikdo nepodal.
Sám jsem z toho vyvázl poměrně dobře, protože jsem měl přes rameno tašku, v ní pár věcí, z nichž nejdůležitější bylo rádiječko Philips, které skvěle chytalo Svobodnou Evropu. A už od Albertova jsme ho střídavě měli na uchu, jestli už o nás hlásí. První zmínka, že se děje něco neobyčejného, přišla (tuším) ve zprávách v 19:00, ale to už se šlo po nábřeží...
Prostě ta taška a rádiječko ztlumily většinu ran, takže mě zasáhla jen jedna nahoru na krk, která stála za řeč. Ale výraz téch zvířátek s tomfama se mi vryl do paměti.
Ten pomníček v podloubí je jiný. Je to náš pomníček. Havel je tu vítán, Mejstřík je jeden z nás, Klaus je tu trpěn. Ale Paroubek tady nemá co pohledávat!!!!
Ten, který poslal zvířátka proti mladým lidem, kteří nic zlého nedělali, ten který lže hůř než Jakeš, ten si sem chodí přihřívat polívčičku? Kde bere tu drzost?!
Možná mám štestí, že jsem tam letos nebyl. Sice bych nebyl jediný, kdo na něj pískal (díky!), určitě bych ho hodně nahlas poslal... na Mars, ale obávám se, že bych se pokusil zabránit mu zneuctít toto místo. A jeho věnec bych odkopl hodně daleko.
...
A víte, že toho teď lituju?
Paroubku a Bublane, opovažte se tam ještě někdy položit svíčku! Táhněte na Mars!!!
Komentáře (16)
Varování:
Budu zde nechávat jen komentáře, které se mi líbí. Demokracie je sen. Nechte si o ní zdát :-)K policajtům a stoupencům "tvrdé ruky": bohužel v každé společnosti je dost lidí, nepříliš přemýšlejících o důsledcích něčích rozkazů. Dost by mě zajímalo, jestli ti esenbáci na konci 80. let demonstranty tak tvrdě byli, protože byli osobně přesvědčení o správnosti tehdejšího politického systému, a demonstranty považovali za nebezpečná individua, kterým je třeba "napravit" jejich myšlení. A nebo jestli to dělali, protože je dobře platili, pak by ovšem bylo jejich chování cynismem. Cyniků je ale také vždycky dostatek...
A ti dnešní to budou za dvacet let říkat taky... To je myšlenkový koloběh policajtů v přírodě.
Horší je, kolik bylo "obyčejných lidí", kteří věřili, že bití byli biti v souladu s právem a že si to "zasloužili". Počet těchto lidí se nijak nezmenšuje, jen se lehce mění předmět ve větě "Dobře jim tak, XXX" (feťákům, vlasatcům, narušitelům, demogratům). Dokonce mám i dojem, že na bití kývají stále titíž.
Souhlasím. Počet lidí souhlasících s tvrdými zásahy proti "narušitelům veřejných pořádků" a jinak myslících se, zdá se, neztenčuje. Někdy mi běhá mráz po zádech, bohužel to není jen případ Čechů, masa "obyčejných lidí" je v převaze asi všude.
Viděl jsem to opakovaně v Minsku. Policajti mlátí opoziční demonstranty jako žito, některým ještě není ani 15, a přes ulici postávají čumilové a blbě se kření :(
Arture, trefa, i ja si myslim, ze to prikyvuji stale titiz.
Teď mě ovšem napadá, že i bez sametovky by zřejmě byl tam, co je teď. A byl by hodně Rath...
Bohužel jsem se setkala i s takovými, kteří na bití v minulosti nekývali a nyní kývají. Tenkrát křičeli nebijte, protože mohli být biti. Dnes křičí bijte, protože si myslí, že nemůžou dostat ránu. Myslí si, že ti, kteří jsou bití dnes, si to "zaslouží".
Je mi z lidí, kteří křičí bijte a kteří bijí špatně. A není to proto, že jsem byla bita, ale proto, že se cítím takovými lidmi ohrožená.
Myslíte si, že je Mars dostatečně velká planeta? Doufám, že ano. Doufám, že takových lidí není hromada, ale někdy si tím nejsem jistá.
Ne vazne, je to dost sileny, v jaky spolecnosti se clovek pohybuje (a musi). A hlavne: za bolsevika mel clovek jakousi nejasnou nadeji, ze kdyby se toho dozil a bolsevik by padnul, bude DOBRE. No, a ted? Bolsevik padnul a je lip. Nikoli ale DOBRE. A co hur - clovek prisel o iluzi, ze vubec muze byt DOBRE. Alespon ne s tim lidstvem kolem...
(Neberte mne moc vazne, jsem trochu utahanej z prace a tudiz drobatko pesimistickej.)
jsem rád za takovéto spoty a diskuse, jen jsem zvědav, jak dopadnou volby - teorie blbecké většiny je opakovaně dokazována právě například slepotou lidského stáda k takovýmto jevům...
U Zemana jsem se otrasl hnusem.
U Spidly jsem nezaznamenal nic, na co by se dalo reagovat.
U Grosse jsem se smal.
U Paroubka mam stejny pocit, jako u Husaka. Nenavist, ktera prebiji strach.
Jinak 17.listopadu jsem nebyl ani nebil. O všem jsem se dozvěděl 19.11. ze Svobodné Evropy. Co bylo dál, by bylo na delší povídání. Snad někdy u dalších výročí. Ale něco přeci. Vyprávěl jsem neprozřetelně jednomu komoušovi, jak jsem o Palachově týdnu náhodou odešel z Václaváku asi čtvrt hodiny před velkým bitím (ve čtvrtek-datum nevím). Řekl mi, že tam byl také. Jeho tam ale poslal městský výbor KSČ, aby šmíroval a referoval o náladách demonstrujících a tak. Takže jacípak konfidenti STB - komouši práskali i bez vázacího aktu. Také odešel včas. Ale on na rozdíl ode mne věděl, kdy má odejít, aby nedostal pendrekem.
Když Paroubek říká, že byl v hospodě, představuji si, jak odflákl svůj stranický úkol.... :-)
Chcete důkaz? Tady je:
http://www.webpark.cz/parkom/index.htm
Přidání komentáře...
Aktivní styl
Odkazy
