ipsace i tiskace

Příběh začal v roce 1996, když Hanykovicze a Novotného v Thajsku chytili s heroinem. Protože v Thajsku jsou tresty za pašování drog extrémní, ocoudili Hanykovicze k trestu smrti, který později zmírnili na 50 let. Následovalo mnoho let jednání o vydání obou českých občanů zpět k nám. Což se o osm let později podařilo, byl to oslavovaný triumf naší diplomacie.

Podmínkou k tomu, aby je thajská strana vydala, bylo, aby jim vyměřený trest nebyl zkrácen. I tak je pro oba nesrovnatelně lepší prožít zbytek života ve fešáckém kriminále tady, než v pekle v Thajsku. Leč, Hanykoviczovi byl zanedlouho trest přerušen ze zdravotních důvodů. To by se snad mohlo ještě nějak ututlat, ale vystupování v televizních estrádách si Thajci zcela jistě vyloží jako pohrdání svým soudem.

Nechci zde zpochybňovat utrpení, jakým si tam musel projít. Určitě tam neměli porculánové klosety, ale jen díru v zemi a šlapky. Souhlasím též, že osm let by podle našich měřítek asi mohlo stačit. Ale o mizerného Hanykovicze tady už vůbec nejde.

Jde tady o to, že tím definitivně skončila jakákoliv naděje, že se někdy něco podobného zopakuje. Thajci nám vydají tak maximálně vytržené nehty případných dalších nešťastníků. A to i těch, kterým třeba někdo pytlík s heroinem hodil v nestřežené chvíli do tašky. Ode dneška jim nepomůže vůbec nikdo.

Thajská byrokracie nejspíš nefunguje tak nekonzistentně, jako náš ministr spravedlnosti se státním zastupitelstvím. Ale i tak si nějak nedovedu přectavit, že by katarský princ brzy po svém přemístění zpět do Kataru vlezl do Al Džazíry a nechal si tam na sobě předvést deep throat od desetileté školačky.

Ani Katar není takový Kocourkov, jako naše vlast. Ale ona to zas taková legrace není, když pomyslím na ty potenciální české mučedníky v Thajsku. Jejich duše budou do smrti děkovat Hanykoviczovi. A Krausovi. I když moderuje báááječně.