Určitě to všichni znáte. Víceproudá silnice, nejčastěji D1. Jedete, najednou před vámi všechna auta brzdí, občas někdo hodí výstražné blinkry. Záčíná zácpa. (něm. "Stau", pol. "korek"). Máme-li štěstí, oba pruhy pomalu jedou. Řečí vyhlášky se tomu říká souběžná jízda.
Ale co to? Jeden z pruhů jede výrazně rychleji, než druhý, dokonce se dá říci, že jeden pruh převážně stojí, kdežto druhý spíš jede. Čím to je?
Nebudu prozrazovat minipointu. Dojdeme k tomu samostatně, což je z didaktického hlediska přínosnějši. Přectavme si hypoteticky, že oba pruhy jedou stejně. Řidiči neví, co se tam vpředu stalo, každý se drží ve svém, nesmělí využívají telefon, otrlejší rozbalují svačiny, oblíbené časopisy či hudební nástroje a trénují si řízení koleny.
Vše probíhá v relativním poklidu a smíření, než se objeví první náznak, proč zácpa vzniká. Nejčastěji to bývá dopravní značka. Taková ta, jak jedna šipka vede furt rovně, druhá se k ní něžně přimyká, až s ní splývá. V tomto momentě se v mozcích většiny řidičů odehrávají chemické pochody, kdy se člověk mění ve zvíře, rozum je zadupán kamsi do vnitřního ucha a celou lebeční dutinu ovladájí pudy.
Ti v neprůběžném pruhu se pudově snaží procpat do toho druhého. Teď, okamžitě, za deset metrů už bude pozdě. To je jasně definovaný pud sebezáchovy.
Ti v průběžném pruhu zpočátku prožijí malý orgasmus, když si uvědomí, že mají štěstí, vždyť jen o vlásek unikli smrtelnému ohrožení, neboli bytí ve špatném pruhu. V nastalé euforii ja ovládne pud mateřský a ochotně pouštějí ty nešťastníky před sebe kilometr před zúžením.
Zapojme teď prostou logiku a počty. Dejme tomu, že půběžný pruh je ten pravý a v původní situaci v něm jedou všechna auta červená. V levém pruhu jedou auta modrá. Obou aut je stejně, půl na půl. Od bodu cesty, který jsme identifikovali jako start pudů, probíhá infiltrace modrých mezi červené, ten úsek je dlouhý často víc, než kilometr.
rychlost krát průřez v jednom místě se rovná rychlosti krát průřezu ve druhém místě.
Na dálnici je průřez obou pruhů stejný, musí tedy být v jednom vyšší rychlost.
Většina červených před sebe nějakého toho modrého pustí. Aspoň jednoho, mateřský pud zavelí, s tím nelze bojovat. Ale jak se zachovají modří, kteří byli puštěni?
No anóóó! Správně.
Pustí před sebe dalšího modrého, vždyť jim právě byl zachráněn život a teď chtějí zachránit další životy. Je to takové čestné a spravedlivé.
Řetězová reakce zuří na kilometrovém úseku. Zatímco output vpředu propouští auta sériově jedno po druhém, infiltrace modrých probíhá paralelně a lavinovitě. Sto metrů před hrdlem je již v pravém pruhu hustota modrých devadesátiprocentní, neboli jeden červený na devět modrých.
No jo, ale přece na začátku bylo červených i modrých stejně, kam se poděli červení? Odpověď dává hydrodynamická rovnice kontinuity. Červení stojí daleko vzadu před bodem startu pudů, modří se hrnou vpřed.
Staří pardálové silnic, kamioňáci, tohle z výšky pozorují a nelíbí se jim to. Proto občas některý z nich vybočí do neprůběžného pruhu, jedou pak dva vedle sebe a srovnají tak rychlosti v obou pruzích. Zákonitě pak před ním vznikne obrovská mezera, zezadu na něj troubí modří. Dle vyhlášky jsou plně v právu, kamioňáci tímto porušují předpisy.
Jak z toho ven? Jednoduše. Důsledně dodržovat pravidlo zipu. Kdo ve výše popsané situaci dělá něco špatně a co?
Jsou to všichni, kteří se snaží zařadit předčasně (tedy nikoliv těsně před místem spojení pruhů). A ještě více ti, kteří je pouštějí. Všem těmto se odborně říká kreténi, snad proto, že pocházejí z řeckého ostrova Kréty.
Takže fungovat to bude, když se nikdo nebude cpát předem a nikdo nebude pouštět předčasně. Jenže před kamion se dá nacpat takřka vždy. Proto kamioňáci raději porušují předpisy, než by trpně sledovali blbost vítězící nad rozumem. Já je docela chápu, i když je obecně nesnáším.
V Německu to někdy úspěšně řeší na úrovni dopravního značení. Prostě žádný pruh není průběžný, oba jsou tak "napůl", takže nemůže vzniknout předčasná panika. K nám se tento vynález dostane tuším v roce 2039. Až tu všude budou německé nápisy.