ipsace i tiskace

Aby se z běžného bloggera stal správný blogger, musí projít několika vývojovými stadii. Například o něm musí jistá socka prohlásit, že na něj podala trestní oznámení, ale tuto podmínku splnit je hračka a nestojí za další rozebírání.

Mnohem náročnější podmínka je, napsat spot o vaření či jiné úpravě potravy. Tato podmínka byla pro mne zcela nesplnitelná. Důvod je moje pohlaví.

Příroda totiž chtěla, že jsem se narodil jako muž, tudíž mě (moudře) vybavila neschopností cokoliv uvařit, umýt, uklidit a vyprat. Jest to zcela v souladu s Božím řádem, že tyto vysoce specialisované činnosti jsou vyhrazeny ženám. Pokud se jim muž ve vyjímečných případech věnuje, jedná se pravděpodobně o excentrika. Ostatně, nikdo nejsme dokonalý.

Mužská role v běhu světa spočívá v umění zašroubovat žárovku, přepnout dálkové ovládání z telenovely na sport a ve vedení duchaplných debat o směřování Vesmíru. Tyto činnosti jsou nutnou a postačující podmínkou ke správnému fungování lictva.

Podřídiv se tomuto Vyššímu řádu, v životě jsem neuvařil ani instantní kávu. Ani netuším, kolik lžiček se dává. Proč taky? Kávu sám nepiji. Vždy alespoň ve dvou. S chlapci vlastně asi taky ne, protože dosud se mi žádný nesvěřil, že toto tajemství ovládá.

Ale objevil jsem slabinu. Krutou a nezvladatelnou. Její kořeny sahají kamsi do mého dětství. Moje máma dělala nudle. Ty se vždy nechávaly vysušit u topení, pak se daly do polévky. Polévky jsem odmalička nesnášel. Nějakým nedopatřením se ale stalo, že jsem ochutnal nudle před tím, než se znehodnotily polévkou. A ono to bylo dobré!! Hodně dobré. I šel jsem proti proudu technologie výroby nudlí. Zjistil jsem, že nevysušené to chutná taky dobře. Dále proti proudu byl kráječ na nudle, předchozí fáze jsou takové přednudlové placky. Mňam!! Ještě lepší, než nudle... Konec exkurse do mého pohnutého dětství.

Střih! Už si nevybavuju tu situaci, kdy kohosi loni na podzim napadlo, vzít přednudlovou placku a hodit ji na sucho na plotýnku. Rázem to zavonělo, opeklo se do zlatova po obou stranách. Bylo mi to strčeno pod nos, já to ochutnal, zhltnul a od té doby je to v mém Top five jidel hned za stejkem, daleko před žabími stehýnky.

Začal jsem po svém okolí vehementně vyžadovat opakovanou tvorbu tohoto blaha. Leč, toto okolí se rozdělilo na dva tábory. Jedny říkaly, že na to kašlou, druzí říkali, že netuší, jak na to. Zvláštní je, že první tábor vyzařoval spíše pohrdání, druhý spíš lítost a účast. Byl jsem tedy nucen porušit Neměnný řád a tajemství rozlousknout sám.

Pánové, chlapci, ctihodní kmeti! Následující řádky budou šokující. Pokud si tento text čtete připíchnutý na nástěnce, přisuňte si aspoň stoličku, protože to neustojíte.

Mouka a voda. Dvě suroviny, stojící zcela na okraji zájmu správného muže. Pít vodu? Jíst mouku? Jsme snad nějaké slepice? Vážení p.t. čtenáři, smiřte se s tím, už je to tak. Tyto dvě zcela podřadné, podezřele levné substance jsou jediné, co budete potřebovat ke vstupu do ráje. Nic víc. Jenom sůl – dle chuti.

Nikdy bych nevěřil, že spojením mouky a vody může vzniknout pohromadě držící hmota. Tvarovatelná, značně soudržná. Hlava nebere. Letadlo těžší než vzduch ano, tohle ne. Předložím důkaz, že to fakt jde. Postupujte co nejpřesněji dle návodu.

Nejprve je třeba si připravit pracoviště, což je asi nejsložitější fase výroby, která je poměrně náročná na prostor. Jste-li například na koleji, přesuňte se do kuchyňky, tam najděte vhodnou vodorovnou plochu alespoň 0.4m². Malíkovou hranou ruky proveďte intensivní pohyb po ploše, kterým ostraníte vše nadbytečné z budoucího pracoviště. Tuto očistu nepodceňte, protože vznikající matérie má tendenci pohltit vše do sebe, takže necháte-li na ploše cokoliv, co byste ještě někdy mohli potřebovat, zmizí to a už to nikdy nenajdete.

Dlíte-li v zařízeném bytě, pravděpodobně naleznete místnost s odpudivým názvem kuchyň. (V nouzi se zkuste třeba někoho pozeptat, kudy tam.) V ní zařízení, odborně nazývané vál. Máte-li toto zařízení již teď v oblibě, protože vám připomíná The wall od Flojdů, pak vaše náklonnost získá další rozměr. Vál se totiž k následující činnosti hodí nejlépe.

Sežeňte si mouku. Pokud se vás někdo nejapně zeptá, jestli hladkou, polohrubou, nebo hrubou, vězte že to je jedno! Výsledek bude vynikající v každém připadě, ale pro začátečníka je asi nejlehčí zkusit hladkou. Nasypte na plochu hromádku přiměřené velikosti. Přidejte sůl v libovolném množství. Když nedáte žádnou, bude to dobré a dá se to přisolit hotové. Když to přesolíte, bude to dobré taky. To je na tom to úžasné!

Hromádku rukama zformujte do tvaru sopky s širokým kráterem. Doň nalijte malé množství vody. Já zde neuvádím žádná exaktní čísla, protože jsem to nikdy neměřil. Začátečníci obvykle dají vody moc, což je dobře, protože stačí přidat další mouku a je to v pohodě. Aspoň je toho pak víc. Většinou se přidá té mouky moc a je pak třeba dolít další vodu. To se několikrát opakuje, takže výsledné množství hmoty, která se odborně zove těsto, několikanásobně převyšuje původní dávku. Ale to je dobře.

Vrátíme se teď do stavu, kdy je kráter sopky naplněn vodou "tak akorát". Nyní začneme opatrně presypávat mouku ze stěn kráteru do jezírka. Je dobré, aby dno kráteru tvořila mouka, nikoliv pracovní podložka, protože potom by se těsto přilepilo. Což ale není žádná tragédie, odškrábneme ho nožíkem a na podložku nasypeme trochu mouky. Suchá mouka slouží jako velmi účinný separátor mezi těstem a podložkou, což je další efekt, před kterým můžeme jen stát v němém úžasu....

Takže mouku ze stěn kráteru pomalu promícháváme s jezírkem, které velmi rychle zmizí, jak se voda vsákne do mouky. Nyní je nutné nepodlehnout nutkání a nepřidávat další vodu! Těsto totiž vstřebavá další a další zbytky moučné sopky. Hněteme ho rukama jako když... však kluci, víme co...

Když těsto ještě není úplně tuhé, přisypáváme další mouku na podložku a těsto hněteme na této vrstvě, která postupně tenkne. Nakonec máme poměrně tuhé těsto, ze kterého potřebujeme udělat co nejplošší útvar, tak zvanou placku. K tomu je nejlepší použít váleček, oblíbenou zbraň našich uživatelek. Sehnat váleček na koleji může být trochu problém, ale není lepší záminky k vniku na cizí dívčí pokoj, než že sháníte váleček. V nejhoším případě vás s ním majitelka prožene po chodbě, ale nač ten pesimismus? Jen to toho, spojte příjemné s užitečným!

Během válení opět používate mouku jako separátor, aby se placka nelepila, ale to snad už ani nemusím vám, inteligentním mužům, vysvětlovat. Zapněte všechny plotýnky, které máte k disposici. Čím větší plocha, tím větší šance, že rychlost pečení bude stíhat rychlost konsumace. Nikoho k tomu nepouštějte! Sežerou vám to ještě z plotny.

Když to spálíte, bude to dobré. Když je žár plotny malý, neopeče se to, ale jen vysuší. Nevadí, je to stejně i tak velmi dobré. Prostě se na tom nedá nic zkazit. Při správné teplotě placky polštářkovatí, můžete, i nemusíte je propichovat.

Vzniklé lahůdce jsem dal pracovní název telka božská. Výborně podporuje chuť k pivu, vínu, rumu, jamessonu, tequile, absinthu a dalším vysoce energetickým nápojům, po kterých si budete připadat jako uvnitř ergosféry. Endžoj!