ipsace i tiskace

V pondělí měl můj televisní, a tím pádem i celodenní program skluz, protože na sjezdovky nasněžilo až příliš. A tak, když se nic nedělo v Sestriere, napadlo mě oblažit svou přítomností sestry v mém oblíbeném zdravotním zařízení.

V čekárně nikdo nebyl! Asi olympiáda, nebo že by nějaké geniální opatření soudruha Ratha? Tímto stavem mi byl sebrán vítr z plachet, neboť nebylo s kým se seznamovat a poklábosit. Nečinností organismus trpí. Jako obranný reflex se dostavuje potence, v mém případě výhradně tvůrčí. Naštěstí se dveře ordinace otevřely poměrně brzy, jinak nevím, jak by to dopadlo.

Po odložení svršků jsem se sklopenou hlavou polohlasně vykoktal: "Já jsem vám složil básničku..." Sestřička dělala, že si myslí, že mluvím na doktorku. Doktorka chvíli nevěřícně vyhodnocovala, jestli se jí něco nezdálo, pak opatrně povolila. "A máte ji napsanou?"
"Ne, já ji umím z hlavy"
Obě přerušily činnost. "Tak nám ji řekněte"

Poté, co jsem se uklonil a dal tím jasně najevo, že šou je u konce, chtěly obě propuknout v aplaus, ale v poslední chvíli si uvědomily, že jsme u doktora a takové věci se nesluší. Slova se ujala doktorka, která má ve vypjatých chvílích vždy rozhodující kompetence.

"To by vám mohly otisknout Zdravotnické noviny."

Wow! Odmalička toužím stát se kmenovým básníkem Zdravotnických novin. Zdá se, že naplnění je již blízko! Rathe, boj se!

DiP !!

Večer jsme pak měli ve Vagonu na Národní koncert. Vlastně to byl trojkoncert, hráli jsme jako první. Bylo to naposled, co s námi bubnoval dnes už bývalý bubeník. Jen co jsme dohráli, přihlásil se z publika nový zájemce. Snad se to naučí brzy.

Náš kytarista někde splašil hlukoměr, to je takové zařízení, se kterým chodí hygiena a buseruje. Takže jsme během koncertu druhé kapely chodili po place a buserovali. Během koncertu jsme naměřili průměrně hladinu 96 až 101 dB. Pak jsem zahvízdal, což asi 20cm před pusou ukázalo 109 dB. Ale to bylo decentní, protože byla písnička. Zachtělo se nám větší grády, tak jsme počkali na konec písničky a v rámci potlesku jsem uplatnil maximalní sílu trénovaného hokejovo-rockového hvizdu. 132 (sto třicet dva!) decibelů ve vzálenosti asi 20cm.

Už vím, proč přede mnou na hokeji nikdo nechce stát :-)

Druhá kapela byla taková normální, v něčem lepší než my, v něčem horší. Člověk se srovnání neubrání, to už je úděl. Ale to jsme netušili, co bude následovat.

DiP !!!!

Chcete-li zaručeně přijít do intimního kontaktu s muzikantem, jděte těsně před začátkem vystoupení na pisoir. Muzikanti mají obvykle velkou žízeň a je-li delší produkce bez přestávky, mohu vám říci, že je pak každá chodba k WC hrozně dlouhá. Proto je dobré si udělat v bříšku reservu co největší a jít před vystoupením až na poslední chvíli.

Takže jsem se tam potkal se dvěma vlasatými hromotluky a nějak jsme prohodili pár slov, že teď jdou na to oni. Vůbec jsem nevěděl, jak se ta třetí kapela vlastně jmenuje. Byli naprosto pohodoví, Slováci, přijeli si trochu zahrát.

Jakmile začali, spadla všem přítomným brada. Tady nebylo co srovnávat, to byla prostě úplně jiná třída. Jako kdyby do vaší vesnice na tancovačku přijeli U2. Během první písničky náhle přestali hrát, prý nějaký technický problém, jeden z nich odběhl za zvukařem, ti zbylí spustili nějakou improvisaci, aby publikum zbytečně nevychladlo. Jenže i ta improvisace strčila do kapsy všechno, co jsem letos slyšel. Pak začali podruhé naostro a od té doby jsme si vychutnávali valící se lavinu perfektní šlapavé hardrockové muziky se slovenským vokálem.

Kytara, basa, bicí, sólo zpěv. Styl: melodický hardrock, Tublatanka nebo Team nejsou o nic lepší. Trochu mi připomínali i Katapult, ale ten vlasatý kluk byl mnohonásobně lepší kytarista, než Říha. Co předváděl v sólech, to bylo prostě neuvěřitelné.

Byl jsem se za zvukařem zeptat, jak se vlastně jmenujou, on nevěděl, jen zíral. Jako všichni. Báječný zážitek až do půlnoci.

Po koncertě jsem dal řeč s jejich basákem (kolegou), takže teď vím, jak se jmenujou a že jeden z nich si říká Pedro. Oni snad ani sami nevědí, jak jsou dobří!

Kdybyste někdy viděli v programu nějakého klubu, že tam hrajou DiP, nechte všeho a jděte tam, nebudete litovat. Enjoy!