ipsace i tiskace

Vítám vás u druhého dílu realityshow, která oficiálně octartovala minule. Pěkně jste mě vyškolili! Všechny, kdo mě podezírali, že se jedná o nějaký špek, ujišťuji, že nikoliv. Ostuda, kterou jsem si navařil, je opravdová a upřímná. Nejde o grafiku, kód. Jde o texty!

Děkuju všem, kteří si dali tu práci a tu hrůzu přečetli a napsali mi do komentářů. Děkuju všem, kteří byli milosrdní a raději mi to poslali mejlem opravené a přestylisované. Všechny vaše nápady byly výborné, zapracuju je tam. Teprve po přečtení vašich versí mi došlo, co jsem zplodil. A stydím se.

A celou noc jsem přemýšlel, jak mohlo k takovému selhání dojít. A jestli náhodou nemůže potkat každého z vás. Posuďte sami, třeba to bude poučné.

Abychom našli zakopaného psa, musíme se časově posunout před dobu, kdy se vybírali obyvatelé vily vyvolených.

Laťku níž! Ještě níž!

V posledních letech dochází k modelové situaci. Do živnostenské provozovny vstoupí dvojice mladých lidí a zeptá se živnostníka: "Máte už firemní internetové stránky?" Živnostník se zamyslí, usoudí, že si na nic takového nevzpomíná a odpoví, že ne. Mladí progresívní lidé spustí slovní masáž o tom, jak je dnes nezbytné něco takového mít, a že konkurence odnaproti už má.

Poslední argumet většinou přesvědčí i nejzatvrzelejší skeptiky, protože přece platí, že kdo není na tom Internetu, ten neexistuje. Obě strany si plácnou, za pár dní se návštěva opakuje, někdy se udělají i nějaké fotky a ve finále dostane šéf papírek s adresou svých nových úžasných stránek. Kluci vyinkasujou čtyř-, pětilitr a život jde dál spokojeně a radostně. Živnostník, pokud papírek neztratí, nechá na vizitky natisknout URL a na profesních setkáních a chlastačkách hrdě rozdává nové vizitky a dokazuje tím světu, že existuje. Několik internetových zpozdilců se omluví, že si "tu svou adresu furt nemůžou zapamatovat" a na vizitky ji ještě nestihli dát.

Velké množství živnostníků dře od rána do večera, po nocích dělá papíry a přemýšlí, z čeho zaplatí pokuty, daně a odvody za všechno. Na takové zbytečnosti, jako Internet, nemají čas.

Někdy se ovšem stane, že živnostník internetu přijde na chuť a začne se o své stránky zajímat. Zjistí, že na ně chodí měsíčně 20 návštěvníků. 15 návštěv zařídil on sám, 3 jeho syn diky automatickému doplňování URL a dvě má na svědomí pomýlený fultext Seznamu na klíčový string "Samer Isa".

I dovtípí se, že Amerika je v nedohlednu a je třeba pádlovat silněji.

Do této skupiny patřila i majitelka toho webu, který jsem dělal. Původní stránky vypadaly takto zde.

Když mi to ukázala, řekl jsem, že tohle zvládnu taky, ale bude to spíš lepší. Dokonce jsem vyjádřil naději, že na ty stránky občas někdo zavítá a snad přijesou i jednoho-dva skutečné zákazníky. Aby se to nějak vůbec dalo ověřit, vymyslel jsem ten kupón na slevu.

Háček byl v tom, že problematika kosmetiky je pro mě totální španělskou vesnicí. Vymínil jsem si, že udělam technickou a grafickou stránku. Holky dodělají obsah. (Teď se možná zkušení z vás nahlas smějou.)

Jako inspirace mi bylo doporučeno si na Seznamu projít kadeřnictví v Praze 2. To jsem namátkové udělal a to asi byla první chyba. Mozek byl infikován virem.

Tělo chtělo, hlava zradila.

Grafika mi dala trochu zabrat. A aby se obrázky ve flexi-lejoutu daly nějak umisťovat, musel jsem vymyslet nějaký "blablatext". Mohl jsem tam dát lorem ipsaci, ale já jsem potřeboval odhadovat, jak dlouhé ty octavečky budou, tak jsem "vygeneroval" jakýsi kadeřnický pseudotext. Což asi opět byla chyba.

Došlo totiž k tomu, že zadavatelkám se to v poctatě líbilo. Prý tam mám opsat nějaká fakta z minulého webu a daly mi štůsek materiálů od svých dodavatelů. A dobrý. A tehdy jsem udělal druhou zásadní chybu. Neuvědomil jsem si, že dobrou kadeřnici dělá to, jak zvládá účesy, nikoli to, jak o tom umí psát. A podlehl jsem falešnému uspokojení, slovo zadavatelky je přece svaté.

Z letáčků jsem potom opisoval texty, opravil v nich jen ta nejhorší zvěrstva a tím pro mě byla obsahová stránka webu uzavřena. Virus v mozku triumfoval, už nebylo jediné zdravé buňky, pár jich zbylo ještě v prodloužené míše. Letákový newspeak se zafixoval do hlavy.

Jelikož jsem asi před dvěma měsíci objevil nové slovo kopifrajtr, hnedle jsem se do této hodnosti sám povýšil. A protože kopifrajtři zvládají texty špičkou kopí, je pod jejich důstojnost zabývat se prkotinami. Nezabýval jsem se. Prodlouženou míchou to totiž ani nelze.

Pád s léčebným účinkem

Takže jsem se věnoval základům PHP, aby šly hezky odesílat objednávky a když jsem to nějak rozchodil, hrdě jsem se vám celým dílem pochlubil. Fiasko.

Nejhorší na tom je, že když mě tam někteří upozorňovali na mizernou úroveň těch textů plných chyb a překlepů, vůbec jsem to nechápal! Opravdu. Mozek byl paralysován virem, pobral jsem ještě upozornění na blikání pravého oka, což byla chyba v CSS, ale chyby textu – ani ťuk.

Až teprve, když mi Letinka poslala mejl, ve kterém některé věty napsala výrazně lépe, než já, začaly z prodloužené míchy pronikat signály do zatemněného vědomí. Pak už to šlo ráz na ráz, Arthur dokonce komplet přeformuloval celý web.

buch! Je to jako probuzení z narkosy. Děkuji, přátelé!

Kdo se směje naposled?

Zadavatelka teď bude mít web, na kterém spolupracovali špičkoví copywritři, skoro si myslím, že by se to mělo napsat do patičky :-) Začnu to celé opravovat a přepisovat dle vás všech.

Když jsem to zadavatelce vyprávěl, opravdu se smála. Je zvědavá, jestli to zákaznice ocení. Já taky :-)

A jsem hrozně rád, že můj blog má po půlroce existence skvělé čtenáře. Heč! To je důvod, proč se směju i já. Doufám, že ne naposled :-)