Lukašenko. Když se rozpadl Sovětský Svaz, nikdo ho tady neznal. V roce 1994 vyhrál svobodné a demokratické volby. Dnes je to poslední diktátor v Evropě, tvrdě potlačující jakékoliv pokusy o demokracii. Stačilo mu ani ne deset let a zakroutil demokracii krkem. Nikde kolem nebyla studená válka, takzvaná "geopolitická situace" byla velmi podobná té naší tady.
Hitler. Stalin. Castro. Mečiar. Všechny tyto kreatury spojuje stejná porucha osobnosti. Nekontrolovatelná touha po moci. Umožní-li jim to podmínky, stanou se bezohlednými diktátory, porušují zákony své země, jejich morálka je zcela posunutá, nedokážou respektovat žádné zábrany, nezastaví se před ničím, lický život pro ně nemá cenu. Jen jejich vlastní. Věří, že si je vybrala prozřetelnost, že mají poslání.
K lidem s touto duševní poruchou se připojil i Jiří Paroubek. I on cítí a prohlašuje, že ho má: "Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání. A o tom jsem nikdy nepochyboval." Stejně jako Hitler, od něhož odkoukal i gestikulaci. Video s marťany si můžete "vychutnat" na obrazovka.cz.

Kateřina Neumannová vyhrála zlato a zajistila nám nádherné zážitky u televisorů. Na její večerní tiskovku, kde se vzal, tu se vzal, nasomroval se i namyšlenej buran, seděl tam jak hydrant a znehodnocoval přenos z olympiády. Naštěstí se ho televizáci úspěšně snažili vygumovat, ale přece jen na pár vteřin se do záběru dostal. Přiživil se na cizím úspěchu, na kterém má přesně nulovou zásluhu. Naštěstí zlatá euforie Katčina ten hnus přebila.
Miluje jednoduchá řešení. Zakazuje, nařizuje, vyhrožuje. Jestliže cítí, že by to mohlo před volbami zvednout preference, pomluví a urazí kohokoliv, ať je to profesní skupina či rasa. Hlavně aby mu lůza tleskala.
Na svůj "fanouškovský" hokejový dres si nenechal vyšít jméno žádného hokejisty. Pěkně se producíroval s číslem 1 a svým jménem. (Pokud byste někdo chtěl ty obrázky větší k dalšímu uměleckému zpracování, mejlněte)
Google bomby na něj míří už dva měsíce, ale za povšimnutí stojí jeho způsob řešení situace, když o nich napsala média. Zatímco George Bush je terčem bomb už tři roky a nic se nezměnilo, Paroubek usoudil, že před ním se u gůglů posadí na zadek a něco s tím udělají za hodinu.
Ještě že máme Czechtek. Díky němu Džordžíno musel odhalit pravou tvář dříve, než by jinak vyšlo najevo. Ale i bez této události si myslím, že dnes bych na něj měl názor víceméně stejný.
Je to nebezpečný psychopat a udělám všechno proto, aby ON nemohl rozhodovat o osudech lidí. V souvislosti s ním mě napadá jediné poslání. Poslat ho k čertu.
Nebyl to veselý spot. Ale mám silný dojem, že tady už jde legrace stranou. Musíme ho nějak zastavit. Nesmí dostat stejnou šanci, jako Lukašenko.