ipsace i tiskace

Původně jsem šel fotit povodně. Protože je co. Ale dost bylo špatných zpráv, ptačích chřipek a ohrožování provozu.

Moje uživatelky mají právo na příjemné posezení nad krásným blogem plným krásných obrázků. Takže jsem hlaveň foťáku sklonil k zemi a s mírumilovným výrazem hleděl jaru vstříc.

Zem byla mokrá, zasypaná loňským tlejícím listím. Na některých místech bez listí se už objevujou tenoučké výhonky zelené travičky. Ale stinná místa jsou tady ještě stále pokrytá sněhem. Vůbec jsem nepředpokládal, že by mohla nějaká kytka prorazit. Spíš jsem fotil vrcholové pupeny na větvích stromů a keřů.

Ale pak se mezi hnědými lupeny na zemi objevilo něco fialového. Maličkaté kvítečky. Je zázrak, že ta rostlinka dokáže vykvést, aniž by měla listy. Najde v sobě tolik životní síly, že prorazí vrstvu listí a ukáže světu krásný modrý kvítek.

Na chvíli dokonce vykouklo sluníčko a přestalo pršet. Ano, událo se to v tomto pořadí, takže jsem si užil i nefalšovanou přírodní duhu. Přeju všem nadšencům, kteří vyrazili na zatmění slunce do Turecka, Libye a Sahary, aby jim vyšlo krásné počasí. Letos u toho budu chybět, snad to vyjde příště. V přírodě se dějou krásné a zajímavé věci.

Letos pro mě nejsou posly jara sněženky ani křivatec, ale podléšky.

A můj bložínek vám je může donést až domů, aniž bych je musel utrhnout, není to krásné? Enjoy! :-)