ipsace i tiskace

A v něm se dozvíte, jak probíhá neobyčejný den bloggera, který píše stoprvní spot.

Den začal hned brzo ráno. Našmátral jsem notebook, poslepu ho zap a po chvíli se na něm objevily hodiny. Bohužel nebylo 6:30, což by odpovídalo mému stavu mozkové aktivity, ale 9:10. Postupně mi docházelo, že dnes budu muset výjimečně nesedět celý den u svého poče, ale vyrazit do terénu.

Terén spočíval v návštěvě knihkupectví Letná a nákupu dvou knih: Slovník floskulí 1 a Slovník floskulí 2. Normálka je měli. Cena za oba díly dohromady 310 Kč, včetně balného. Doporučuju.

Dál terén pokračoval. Ověřil jsem si, že vydání nové občanky a pasu trvá 5 minut. Žádná fronta, pohoda, táta Paroubek to kočíruje správným směrem! Nový europas je červený, nová českobčanka zelená. Bejvalo to kdysi obráceně. S novým europasem můžu zas drandit po světě. Před rokem jsem tři dny před odjezdem na Ukrajinu zjistil, že mi právě končí platnost pasu. Musel jsem si nechat udělat nový. Ten byl ještě zelený, nebyl euro a platil jen jeden rok. Tak teď mám na deset let vystaráno.

Terén nekončí. Pasy se vydávají na národním výboře Prahy 7, před nímž teče Vltava. Přímo v tom místě je ostrov Štvanice, na jehož špičce je elektrárnička. Je tam u ní takový asi čtyřmetrový jez. Špatně se ta výška odhaduje. Přes ten jez obvykle tenkým čůrkem přepadává voda, někdy ani to ne. Přímo u břehu je taková šlajsna, kde teče hlavní proud po povlovnějším spádu.

A dneska ta šlajsna není vůbec vidět, voda valí všude, hučí to jako kráva a celkově to je žůžo. Pod jezem to vaří, pokud by tam někdo spadl, oddělilo by to od něj končetiny. Náplavky už jsou částečně pod vodou. Pořád to ale nic není proti 2002. To jez vůbec nebyl vidět, elektrárnička a celá Štvanice byla pod vodou a průtok byl 5500. Dneska je jen 1350.

Nicméně vzpomínky se vybavují. Tenkrát jsem vstával brzy ráno, hned po rozednění. Katastrofy mě nějak přitahují, takže jsem hned pílil dolů, na Kampu, Újezd. A jeden z nejsilnějších zážitků byl, když se v osm poprvé ozvaly sirény. Zrovna jsem byl na mostě legií. Se mnou spousta lidí, čumilů, i lidí, připravených pomoci, pokud by bylo potřeba. Při té siréně všichni ztuhli. Náhle nám došlo, že skončila legrace. Pak se ozvalo hlášení, pořád dokola: "Evakuace!" Kdo to nezažil, nedovede si přectavit.

Jdeme dál, terén nečeká. Sedám do auta, přejíždím zuřící Vltavu a přidávám plyn do zácpy na magistrále, abych se projel po D1. Koukám na Sázavu, ale z hvězdonického mostu není dolů z osobáku moc vidět. Na Vysočině leží ještě sníh, Želivka je dokonce zamrzlá, takže žádné příznaky povodně nejsou pozorovatelné. Zato v Jihlavě je koryto plné, ještě kousek a nákupní zóna vyhlásí velký sezónní výprodej.

Potenciál by na to byl, sněhu v Jihlavských vrších leží ještě dost. V těchto vrších pramení ještě jiná řeka. U Panenské Rozsičky začíná svou pouť Moravská Dyje. Přibere pár potoků z východní strany masívu Javořice, nejvyššího kopce Českomoravské vrchoviny. Teče dál na jih, až opustí Čechy, aby se na Moravu vrátila jako Dyje bez přívlastku. V Rakousku se proplétá mezi vysokými kopci, na kterých leželo ještě před týdnem hodně sněhu. A ten sníh nevysublimoval. Spolu s dešti končí v řece.

Na Dyji byl večer vyhlášen poplach. Vranovská přehrada začne přetékat v šest hodin ráno. Průtok má být ještě větší, než v roce 2002.

Pointa