Během víkendu se občas zadařilo, že svítílo slabonce sluníčko přes závoj mraků. To je přesně světlo vhodné k focení kytiček. Škoda že ty okamžiky trvaly vždycky jen chvilku....
Jako první přináším křivatec, o kterém jsem už psal, že si letos dává nějak načas. Tak už to dohnal a louky se pěkně plošně zažlutily. Roste jednotlivě i v celých trsech. Včeličky ho mají rády, protože dává hodně pylu. Jednu hodující včelku jsem vyfotil taky přímo na prostřené tabuli.
Včelka vám zárověň poslouží jako měřítko, pokud jste Pražandy zdegenerované civilisací a křivatec jste si dosud nedovedly přectavit. :-)
Současně s křivatcem vykvetly i fialky, ale není jich zdaleka tolik. Jejich hlavní čas teprve přijde. Při focení fialexe naplno projevil fakt, kterého jsem si všiml a který mi vrtá hlavou už od focení podléšek.
Foťák prostě nedokáže věrně zachytit tu ostře filajovou barvu. Nevím, jestli je to špatným foťákem, nebo jestli je to tím, že barva fialek patří mezi barvy, které nejsou technickými prostředky RGB barevného prostoru reprodukovatelné.
Možná leží mimo gamut
Nevíte? aTeo?
Nebojte se, teď se nebudu pouštět do teoretisování o gamutu. Teď ne.
Trochu jsem to poupravil v GIMPu, ale originálu se to nevyrovná. Přirodní pigment nahradit nelze.
O pár dní po křivatcích vykvetly petrklíče (prvosenka jarní), které mají jaro už v oficiálním názvu.
Petrklíče mají rády vlhčí místa, jenže letos je vlhko všude, takže se vyskytují celé plantáže petrklíčů. Trhat se to nesmí! Ostatně, mně je proti mysli trhat jakoukoliv z jarních kytek.

Na vlhčích místech roste též léčivá bylina masově sbíraná ve škole. Podběl luční. Exemplář na obrázku vlevo ovšem navzdory svému názvu nerostl na žádné louce, ale na kraji příkopu u asfaltky. Docela mu to tam slušelo :-)
A jak jsem tak postupoval po lesní asfaltce, objevil jsem zlatý hřeb spotu a zázračnou stráňku. Na poměrně zastíněném místě rostl devětsil. A bylo jich tam hodně. Tato bájemi opředená bylina má krátkou tlustou lodyhu, na jejímž konci je květenství krémových kvítků. Má magickou moc, jen jsem sebou neměl potřebnou literaturu, abych přeříkal všechny kouzelné formule a mohl si pořádně začarovat.
Třeba to působí i zprostředkovaně, takže kdyby se kolem vás děly nějaké divné věci, víte proč.
Nevím, jestli o té čarovné moci věděly včelky, ale evidentně jim chutnal, takže nebyl problém vyfotit i dvě současně na jedné kytce. Ale vybral jsem obrázex jedinou, aby bylo něco vidět i z kytičky. Včela vám městským může opět posloužit jako měřítko. Vidíte, že devětsil není žádná chudinka, ale poměrně statná jarní bylina, asi největší, které touto dobou rostou.
Lodyha je světle zelená a na obrázku míří vpravo dolů úhlopříčně.