ipsace i tiskace

Nedávno jsme s Buchtičem zapředli hovor na téma odkazů, který skončil tím, že o tom něco napíšu. Píšu včil.

Víceméně standardní součástí většinu blogů je seznam odkazů. S jeho účelem a funkcí se každý vypořádává po svém. Někdo jich tam má pár, jiný, jako například Bin. Ládin, to pojal dost maximalisticky. Zkusil jsem se tam najít, což mi poskytlo zábavu skoro na celou minutu :-)

Myslím si, že základní motivací k tomu, zařadit do seznamu nějaký odkaz, je ukázat něco, co se mi líbí a tím svým čtenářům říci i něco o sobě. Dalším důvodem může být výměna. Ty na mě, já na tebe. S tím souvisí i reciproční zařazení, aniž by se bloggeři domlouvali. Objevím, že si mě tam někdo dal, dám si tam já jeho, je to přece slušnost.

Myslím si, že právě tento poslední důvod mohl vést Bin. Ládína k tomu ohromnému množství odkazů. Je to jen můj dojem, nijak jsme to spolu nekonsultovali. A právě to bychom se časem mohli dozvědět přesně, jestli se rozjede řetězová hra.

Do hry se zapojíte tím, že blognete něco o svých odkazech. Vůbec nevím, jestli podobná akce třeba už někdy neproběhla, já jsem ji prošvihl a teď je tedy logické, že o tomto tématu nikdo nic nepíše. Ale třeba od té doby přibylo dost bloggerek, které se jí nezúčasnily. Takže jdeme na to? :-)

Ještě než se do toho pustím za sebe, musím vymyslet nějaká nezávazná pravidla. Samozřejmě je jasné, že když se někdo rozhodne do hry vstoupit "neorganisovaně", zlobit se nebudu. Ale prvek spojení přináší do hry větší zajímavost. Ze hry se tak stává řetězovka.

Ale řetěz jde v opačném směru, než byly třeba 4 věci. Nikdo nikoho nevyzývá, nikdo nepředává štafetu dál. Do hry se může zapojit ten, kdo odkazuje na někoho, kdo se do hry již zapojil. Dobrovolně, jen, když se mu bude chtít. Kdo žádné odkazy nemá, do hry se nikdy nezapojí, což je ale logické, vždyť by neměl o čem psát. Kdo má odkazů hodně, má větší pravděpodobnost, že na něj přijde řada dříve. Což mi připadá spravedlivé.

V prvním kole se tedy "regulérně" mohou zapojit ti, co mě tam mají. Pak už to pojede živelně. A nebo taky ne, kdo vi? Ale většinou to bývá tak, že kdo má někoho v linkách, víceméně ho i čte, takže se o hře automaticky dozví, a není třeba vymýšlet jiný mechanismus šíření.

Název hry pro snadnou identifikaci: Moje linky k vám. Momentálně mě nic lepšího nenapadlo.

Co psát?

• Jaké jsou moje důvody, podle kterých dělám svoje linky k vám
• Moje charakteristika (některých) linkovaných

Druhý bod bude pro Bin. Ládina opravdu záhul, pokud se k němu postaví poctivě čelem :-)

Moje linky k vám

Při zařazování se řídím sobeckým a praktickým pravidlem. Dávám si to tam pro sebe, abych na to klikal. Takže tam nemám zdaleka všechny blogy a stránky, které čtu.
Ale na těch odkazovaných stánkách jsou další linky, takže mi slouží jako jakési další portálky při cestě k vám. Například k Bin Ládinovi lezu přes Letinku, která ho tam má.

Řídím se spíš pravidlem, že méně znamená více. Ale v nejbližší době asi udělám pár drobných změn. Jedné změny jste si možná všimli. Celé jsem to posunul o něco níže. Hlavním důvodem bylo, že mám úchylku v přepínání stylů a proto musí být tento přepínač výše, aby ho měli na očích ti, kterým se blog otevřel zrovna se stylem nevhodným pro jejich prohlížeč. A mohli si přepnout. Také se tím dostal výš link na posledních 20 komentářů, který by měl být hojně využíván. Alespoň já na něj klikám dost často.

V této souvislosti mě napadla taková pikuška, že bych si do menu mohl dát ještě posledních 20 na jiných blozích. Například u Johnnyho, Angely, Katchaby... dokonce i těch bloggerek, které samy nic takového nenabízejí! :-)

Shrnuto: Při zařazování blogu do svého seznamu přihlížím i k tomu, zda jsou na něm odkazy na další blogy, které čtu, nikoliv na mě samotného.

Linky jednou větou

První dva odkazy Bedny a OHF vedou na další mé vlastní weby. Dal jsem je sem hlavně pro to, abyste si o mně jako začátečníkovi a mladém bloggerovi udělali lepší přectavu. Možná už splnily svůj účel a dám je pryč nebo jinam.

Následuje "pietní" link na Literární úschovnu zesnulého Alky, jehož miniatura Startátor je prostě nesmrtelná.

Rebel a milovník scifi filmů fuxoft má blog, na kterém občas projeví své visionářské schopnosti.

Czechtek sice obsahuje málo původních článků, ale funguje jako skvělý specialisovaný agregátor zpráv, v nichž zdaleka nejde jen o tančení v dunivém rytmu.

A konečně přichází ke slovu žena. Skutečná Dáma blogu – Letinka. Mám zvláštní pocit, že Letinka se snaží před námi svou pronikavou bystrost spíše nevystavovat na odiv, což je přesně obrácený proces, než děláme my všichni ostatní. My se snažíme spíš vypadat chytřejší, než jsme. :-)

Pěna dní je přestupní můstek na Louč perfekcionisty Milana Šmída. Jeden z nejseriosnějších zdrojů informací, které znám. Bohužel, aktualisace vázne, takže budoucnost linku je nejistá.

Slavnou La trine jsem z francouštiny přeložil jako Suché WC. Blog, který znají všichni, nemá smysl přectavovat, takže spíš jednu veselou příhodu z natáčení. V jisté souvislosti jsem o Davidovi prohlásil, že se ho bojím, bylo to samozřejmě myšleno žertem. Ovšem připouštím, podobných žertů se dopouštím zcela výjimečně.

Mazaný Filip je člověk, kterého den má nejmíň 30 hodin. Jak jinak by stihl projet všechny autobusové a šalinové linky, občas zajít i do metra, a přitom přečíst všechny psané i nepsané texty, které se toho dne vyrojily? Analogové i digitální!

Opačné problémy řeší ENimEN. On totiž neřeší. Jen chrlí každodenní dávku srandy, u které se občas směju nahlas. A když má slabší den, doženou to jeho komentující. Popřípadě někdo jiný z té bandy, která je v jeho linkách. A mám to zadarmo!

To už je konec? Hmm, nejsem dobrý portál. Ale možná brzo něco přibyde. Enjoy!