Neméně bych chtěl poděkovat i laskavé firmě LAAR za to, že do soutěže věnovala hodnotnou třetí cenu. Výše jmenovaná shoda okolností vedla k tomu, že jsem se stal výhercem empétrojkovačky
Jelikož mám opoctatněnou nedůvěru k České poště jako instituci nepoužitelné k doručování čehokoliv kamkoliv, domluvil jsem se, že si cenu převezmu osobně v sídle firmy v nejmenovaném městě, které se dělí na Předjordánsko a Zajordánsko.
Kromě toho jsem měl další důvod, tím bylo to, že jsem už víc než měsíc nejel po silnici I/3 a už se mi po ní začalo stýskat.
No a nejdůležitější důvod byl ten, že to byla šance konečně se osobně setkat se samým...
...vlastně spolu komunikujeme asi necelé tři roky, nikdy jsme se neviděli
a měl jsem jen hrubou přectavu jak vypadá. Ale připadá mi, že se známe taknějak odjakživa...
...se samým Arthurem Dentem, otcem bloguje.cz
A přátelé – podařilo se! :-)
A to je vlastně všechno. Strávil jsem velmi příjemné odpoledne, byl jsem po dlouhé době na nádraží, k čemuž jsem se dostal díky Arthurovi, který mě uklidnil, že osožáků se už nemusím bát. Ještě můžu na Arthura prásknout, že není žádný střízlík, podle čehož ho identifikujete na značnou vzdálenost.
A cena? Podívejte se sami, jak hezky hraje a píše :-)
Doufám, že jsme se s Arthurem neviděli naposled :-)
Příroda tomu chtěla, aby udělala efektní tečku za celým výletem. U Mladé Vožice jsem zahlédl kousek ocilnice duhu. Zastavil jsem, abych si to prohlédl zblízka. Po vylezení z auta jsem nevěřil svým očím! Duha vylejzala z pole před takovým křovíčkem, ani ne sto metrů ode mně! Dala by se v pohodě prohodit šutrem. Udělal jsem první fotku zdálky.
Paxem chtěl zajít až těsně k tomu oblouku a udělat vám fotku vnitřku. Ale nerad se brodím vysokou trávou a navíc to vypadalo, že začne každou chvilku pršet, taxem na to hodil bobek. Ono je i tak docela fajn.
Doporučuji omrknout blog pana (ex)premiéra. Schválně, proč je to zajímavé, až (nebojím se to říci) obdivuhodné?
Odpověď nechávám na důvtipných p.t. čtenářkách, nechca podceňovat jejich bystrost.