ipsace i tiskace

Existuje jistá sympatická množina lidí, kteří se rádi baví sami a po svém. A umějí to tak, že tím baví nejen sami sebe, ale i druhé. Říká se tomu DIY kultůra, a jedním z jejích projevů jsou technopárty a pouliční karnevaly. V sobotu jeden takový proběhl v Prase.
Mnoho lidí tomuto životnímu stylu vůbec nerozumí.

Existuje další množina lidí, kteří milují sportovní fandění. Fotbal, hokej, běhy na lyžích, je toho víc. Tito lidé jezdí na daleké výpravy, aby podpořili své sportovce. Nebo alespoň kolektivně sledují a fandí na náměstích, v hospůdkách, doma u televisí.
Mnoho lidí tomuto životnímu stylu vůbec nerozumí.

Obě tyto množiny nejsou disjunktní, existuje mnoho lidí, kteří patří do obou množin, sám se za takového považuji. Což je možná důležité. Ještě lze řící, že početnější skupina je ta druhá jmenovaná.

Umělci

Příznivci DIY kultury o sobě říkají, že jsou tolerantní, a já s tím souhlasím, vždyť tolerance je základní podmínka, aby tato různorodá a žánrově bohatá kultura mohla žít. Bohužel jsou tito alternativní umělci moc smutní z toho, že okolí je nejen nechápe, ale dokonce je mnohdy ani netoleruje. Správně si uvědomují, že ta netolerance pramení z nepochopení. Že přeci nechtějí nikomu ubližovat, že se jich nikdo nemusí bát. Že na ně nemusí posílat policejní armádu, která je zmasakruje.

Jsou smutní, když je někdo nazývá "zhulené smažky", když o nich tvrdí, že jim stačí jen to jejich "tuc-tuc". Smutní, že je hlupaci urážejí, protože je nechápou. Vědí, že i mezi nimi se najde občas nějaký blb, který jim udělá ostudu a média si vždy vyberou tu "černou ovci", kterou pak vydávají za typický příklad.

Přitom by stačilo se jen o věc více zajímat, respektovat, že někdo může být jiný, ale stejně dobrý.

Chuligáni

O sportovních fanoušcích se mnohdy tvrdívá, že nejsou tolerantní. Ovšem kdo věci opravdu rozumí, ví, že opak je pravdou. Jak jinak by bylo možné, aby spolu sparťan se slávistou vytvořili základ společného kotle, kdy oba bubnují v jednoném rytmu? V hledišti nezáleží na tom, jste-li cikán nebo černoch, všichni se kreativně pomalují, omotají si šály, navlečou dresy nebo vlastnoručne vyrobené kostýmy, vezmou si trumpety, řehtačky a vzniká zde spontální karneval v týmových barvách, kde se mnohdy barvy soupeřících družstev prolínají. Je běžné, že fanoušci obou táborů spoluvytvářejí mexickou vlnu okolo celého stadionu, desetitisíce rukou všech barev se kouzelnou mocí synchronisují. Ten zážitek se nedá popsat, je nutné si to prožít.

Tak se například může stát, že tisíce šikmookých fanoušků v hledišti spontálně zpívá "evropskou hymnu" – Ódu na radost. I když jejich mužstvo prohrává.

Samozřejmě se najde pár blbů, kteří se chodí jen poprat, o žádný fotbal jim nejde. Pro média jsou stejně vděčným soustem, jako padlí umělci z první skupiny.

Lidé, kteří tuto magickou pospolitost nechápou, vymýšlejí různé intelektuálské teorie o pocitech falešného hrdinství, o "nacionalistických vyřvávankách", "pseudovlastenectví" a další povýšenecké bláboly, nebo přesněji, s prominutím, kecy.

Další podivíni

Někdo třeba dlouhá léta staví ze sirek koráby v láhvi. Když takové dílo dokončí, asi je na něj hrdý a má z něj radost. Někdo se zase učí staroegyptské mrtvé jazyky, které k ničemu praktickému nejsou. A má radost, když se to naučí a najde jiného člověka se stejným zaměřením. Jiný nadšenec pěstuje kaktusy a s podobnými nadšenci pořádá společná setkání a výstavy....
Je snad radost těchto lidí nějak hodnotnější než radost sportovních fanoušků? Nebo naopak je zavrženíhodná? Kdo to chce soudit?

Já sice nerozumím tomu, jak někoho může bavit sbírat motýly, ale snažím se nijak takového člověka neurážet, nemyslím si, že by neměl právo tak činit. Nepíšu o něm, že je "falešný hrdina". Je to jeho způsob života a jeho věc.

Kolise

Možná už, mé čtenářky, tušíte, co mě přimělo o tom psát. Ano, narazil jsem na to, že vyznavači free kultury označili fotbalovou radost všemi těmi pejorativními přívlastky, co jsem citoval výše. Prokázali tím přesně onu intelektuálskou zapšklost, kterou jiní prokazují jim. Vyjadřují se nadřazeně o něčem, co sami nechápou.

Od takové nadřazenosti je už jen krůček k tomu, říci: "Slušní lidé toto nedělají! Oni nemají právo, musíme jim v tom zabránit." A poslat tam masakrovací komando za třicet milionů.

Každé svinstvo na světě má nějaké nevinně vypadající kořeny. A prapříčina většiny takových svinstev je v tom, že lidé soudí něco, čemu nerozumějí. Že cítí nějakou "intelektuální nadřazenost".

Trochu mi sebralo iluse, že se takováto omezenost vyskytuje i v množině lidí, hlásících se k DIY kultuře. Karneval na ulici považují za "správný", karneval fotbalový za nacionalistické vyřvávání. Zajímalo by mě, kde by našli nacionalismus v případě fandění Katce Neumannové, Juventusu Torino nebo třeba eventuálnímu týmu Evropy vs. Asie. Ale oni by ho našli, zapšklost nezná hranic.

Netolerance se pozná podle toho, že se vytvářejí protiklady a hranice tam, kde nejsou. Že někdo staví rock proti folku, techno proti popu, fotbal proti hokeji.
Karneval hudební proti karnevalu sportovnímu.

Katastrofa se nekoná

Není důvod brečet předčasně. Třeba se někdo zamyslí. A i kdyby se všichni technaři vybarvili do fašisticka, nejméně jeden zůstane. Nehodlám si sám infikovat schizofrenii. :-)