Ostatně, do stejné kategorie patří havarijní pojištění a povinné ručení. Stát ví, že nehodu může způsobit každý, i když jezdí sebeopatrněji. Proto nařídil pojištění všem. Tentýž stát nyní tvrdí, že "kdo jezdí opatrně, nemůže nasbírat body".
Poslyšte pravdivý příběh. Stal se mi v letošní zimě.
Praha. Zuří vánice. Silničáři nestíhají. Skoro nikdo si netroufne vyjet, jen šaliny a jejich cinkání dávají tušit, že město žije. Jen tu a tam se některé auto odváží vydat do bílé tmy. Mezi nimi se proplétá i to moje, vždyť nové zimní gumy s hlubokým desénem dávají jistotu i na zcela bílé vozovce, pokryté několikacentimetrovou souvislou vrstvou mokrého sněhu, která v několika okamžicích zakryla celé špinavé velkoměsto jako kožich stříbrné lišky.
Dojel jsem zdárně na místo svého cíle, vystoupil a dlel několik hodin mimo vůz. Mezitím okluzní fronta přešla a vysvitlo sluníčko, čímž nám všem na pomíjivou chvíli dalo okusit klamný pocit blížícího se jara. Sněhové vločky roztály a slily se v čůrky slané vody, které si hledaly a našly cestu podél obrubníků do kanalisačních vpustí.
Po nějaké době jsem se vrátil ka svému vozu. Leč ouha! Vůz nikde. Žádná panika, byl na odtahovce, běžná pakárna, která vás připraví o dva litry a dvě hodiny času. (Donedávna jen toto.) Důvod odtažení – žlutá klikatá čára. Vodorovná dopravní značka vylučující stání na sobě samé. Je docela pravděpodobné, že v momentě odtažení už byla bez sněhu docela dobře viditelná. Žádná svislá dopravní značka, která by upravovala stání, tam nebyla.
Nemůžete dělat nic. Prostě pámbíček rozprostřel svůj řitní otvor nad vámi a zatlačil. I když budete sebeúzkostlivější, tomuhle prostě nemůžete zabránit. Tento modelový příklad jsem vybral, protože ho mám v relativně čerstvé paměti. Ale i ve stovkách jiných případů můžete spáchat přestupek, aniž byste to mohli jakkoliv ovlivnit. To že si je teď neumíte přectavit, je stejně přirozené, jako když si zdravý člověk nedokáže přectavit nemoc.
Bohužel ony objektivně existují, což potvrzuji ze své zkušenosti téměř milionu ujetých kilometrů. A opět zde připomenu zákony pravděpodobnosti. Pokud někdo najezdí 20 000 km, potká ho taková smůla jednou za tři roky. Na což v poctatě může zapomenout.
Pokud někdo najede ročně 200 000 km, potká ho tato smůla třikrát za rok. A pokud podobné prkotinky budou za bod, dramaticky to změní situaci.
Zatímco prvnímu řidičovi nic nehrozí, protože body se mu během "šťastných let" automaticky odmažou, druhému budou pomalu, ale jistě přibývat, a on se dle zákonů pravděpodobnosti nikdy nedočká souvislého roku bez přestupků, aby se mu body odmazaly. Jeho jediná šance je omezit ježdění, což se u profesionálů rovná pracáku.
Teď už to chápete, drazí komentátoři odminula? Takto nastavený bodový systém je špatný z principu!!! Je nespravedlivý, debilní, populistický. Nikdy se s ním nesmířím.
A nic na tom nezmění ani to, že někteří z vás zatím mají štěstí, viď Johnny? :-)