Jedno vysvětlení bych měl. Po loňském masakru vyrazili hladoví novináři i z těch nejposlednějších plátků na Czechtek. Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že tam bude víc novinářů než technařů, tyto obavy se naštěstí nepotvrdily. Vše probíhalo tak kýčovitě v klidu, že by se zdálo, že novináři nebudou mít o čem psát. Proč psali?
Protože každému, kdo něco takového poprvé uvidí, tedy i každému novináři, zpohodlnělému vysedáváním na tiskovkách, jednoduše spadne brada. Tak obrovskou mega hyper ultra imfra akci prostě ještě nikdy neviděl. Mozek se vzpírá pochopit.
Já jsem se tam vypravil v sobotu, policajti naše auto zařadili k pangejtu, za což jsem jim byl později vděčný, protože ty necelé dva kilometry dál to bylo pěšky poctatně rychlejší. Přes kopec k nám slabě doléhal zvuk czechteku.
A u toho bych se zastavil. Bylo to jiné než "běžná" technopárty. Vůbec to neznělo jako tuc-tuc. Soundsystémů byl totiž takový počet, že jednotlivé údery se slévaly do kakofonie se zběsilou kadencí do kontinuálního ... neexistuje výstižné sloveso popisující ten zvuk. Vzdáleně to připomínalo zvuk několika vlaků na dalekém nádraží, tovární halu, mořský příboj za silného větru...
Snažil jsem se vžít do role bezmocného domorodce, který za vhodných akustických podmínek musí tento zvuk nedobrovolně konsumovat. Došel jsem k závěru: vůbec by mu to nemělo vadit! Rušivý potenciál takového rovnoměrného hluku je srovnatelný s šuměním stromů či deštěm.
Konečně jsme došli na místo. Areál nebylo možné přehlédnout, zpočátku jsme vůbec netušili, jak je rozlehlý. Postupně jsme poznali, že Czechtek je město. Jsou zde uličky, náměstí, residenční čtvrti i prodejní bulváry, restaurace, bary. Základní architektura tohoto města je dána rozmístěním soundsystémů. Mezi nimi pak vzniká ta ostatní "infrastruktura". To je samo o sobě dostatečně fascinující na to, aby bylo o čem psát.
A teď si přectavte, že toto město má 40 000 obyvatel a všichni se do něj bez problémů vejdou. Jeho plocha je totiž dostatečná. Na ulicích panuje čilý ruch, větší, než v obyčejném městě, ne však tak hustý, aby se člověk musel prodírat. Všechno je v pohodě, vše prostupuje hudba.
A tohle všechno si můžete užívat zadarmo. Nikdo to neřídí, i když určité mechanismy zde fungují. Například si sem nemůže jen tak přijet prodavač kuřat a přiživovat se na popularitě czechteku. Pro zlatokopy tu není místo. Zatím to tak platí.
Člověk by si myslel, že když je to nekomerční akce, přijede sem jakási druhá liga. Z uměleckého hlediska je nesmysl něco takového vůbec vyslovit, zvláště pak v DiY kultuře. Lze však porovnávat kvalitu technickou. A ta je různá. Jsou zde minisystémky s chrchlajícím zvukem, jsou zde ale i velké systémy, pro které by nebyl žádný problém špičkově ozvučit Václavák. K výbavě takových jednotek patří běžně videoprojekce i lejzry. Pořád se mi na mysl dere sladkonaivní myšlenka, propojit všechny systémy navzájem a zahrát unisono přes celý czechtek. To by byl mazec!
Letos přijela i velkoplošná LED obrazovka 4x5 metrů. Jen tak! O té vím náhodou přesně, že komerční pronájem konkrétně této stojí 100k Kč/den a k tomu zvuková aparatura dalších 25k Kč/den. Takže na to žádný komerční festival nemá. Czechtek je něco jiného. Prostě přijeli s nádobíčkem a zahráli, nechali zahrát i kamarády. Majitel je příznivcem free techna. Hrálo jim to jak z praku, patřili k tomu nejlepšímu, co jsem té noci slyšel. Přitom nikde neměli jediný reklamní nápis! Běžný návštěvník neměl šanci vypátrat, o jakou firmu se jedná. Na Czechteku platí dohoda, že se vše děje na nekomerční basi, a většina zúčastněných to dodržuje
Jen tu a tam prozradí nápis na některém autě, že se jedná o firmu, zabývající se ozvučováním. Kdo by to byl řekl, že někdo spojí své hobby se svou profesí, že?
O rozlehlosti celého areálu nejlépe svědčí to, že se mi ho nepodařilo celý projít. První tři hodiny jsem chodil a mapoval si, co kde je, nikde jsem se nezdržoval, jen jsem poslechl, vyfotil a šel dál. Pokud byl zvuk přeřvaný a zkreslený, okamžitě jsem prchl. Po třech hodinách jsem to vzdal a vracel se jen k těm systémům, které mě zaujaly, z nichž nejvíc to byl Epsylonn z Francie. Hráli totiž styl, který připomínal 80. léta, "romantické" techno trochu jako J.M.Jarréa.
Podle mého odhadu zde mohlo být tak 150 systémů. U některých bylo jen pár tanečníků, ale komu by to vadilo? Systémáci hrajou především pro sebe. Stylově samozřejmě převažovalo to, co běžná věřejnost označuje jako "techno" a v čem se též moc nevyznám, ale nevadí mi to. Žánrová pestrost byla v globálu nekonečná, prakticky každý si to svoje mohl najít. Jen mu na to hledání někdy nestačil jeden den. Reggae, hiphop, skáčko, Boney M, Nohavica...
U jedné menší stejdže mě překvapilo nezvykle velké srocení lidí. A když jsem přišel blíž, i zvukově to znělo nějak jinak. A když jsem byl zcela na doslech, poznal jsem, že je to živá kapela! Takže pověsti nelhaly, fakt se dá koncertovat i zde. A na nezájem publika si kluci stěžovat nemohli. Fotka je důkaz.
Noc utekla jako voda a za chvíli bylo světlo. Musel jsem odjet domů vyvolat fotky a přečíst blogy. V osm hodin ráno se změnilo rozložení teplotních vrstev atmosféry. Zvuk se totiž šíří v různém vzduchu různou rychlostí. Tím se vytvářejí ohybové vrstvy a vlnovody. Výsledkem je, že někdy neslyšíte dělostřeleckou palbu na dva kilometry, jindy vás vzbudí žáby od stejně vzdáleného rybníka. To nedělní ráno nastal druhý případ. Všechny soundsystémy opět vytvořily tu zvláštní harmonii, tekntokrát velmi zřetelně. A jak se vzduchové vrstvy pohybovaly, každou vteřinu byl slyšet jiný soundsystém jako dominantní. Město Czechtek se se mnou loučilo originální symfonií.
Ta noc mi připomněla víc než cokoliv jiného, že umění nelze spoutat. Že tvůrčí činnost je přirozená potřeba, nezávislá na penězích. Že těm správným lidem stojí za to trmácet se přes půl světa, v nepřectavitelném horku mnoho desítek hodin stavět stage, spustit generátor a podělit se o radost s kýmkoliv, kdo přijde. Nepotřebují OSA, nesnaží se "dostat do rádií".
Jsem rád, že czechtek existuje a že jsem na něm mohl být. Snad zůstane navždy takový.
Koukněte na fotky, je jich tam celý set (tj. 50 kusů)