ipsace i tiskace

Někdy se za jeden večer stane tolik věcí, že by to vydalo na několik spotů a bylo by o čem psát. A zrovna včera se mi to tak udělalo. Nakonec všechno přebil ten jeden. Protože není větší slasti, než výkřik "Mám to!". (něm. "Ich komme!")

Musím předeslat, že jsem k jakýmkoliv TV pořadům podobného druhu velmi skeptický a nevěřím vůbec ničemu, co si nevyzkouším na vlastní kůži. Na Brownovi se mi líbí, že rovnou deklaruje, že se jedná o manipulaci. Jde jen o to, jaký je poměr mezi tím, jak manipuluje účinkujícími ve svých pořadech, a nakolik manipuluje námi, diváky u obrazovek.

A včera jsem při sledování noční reprízy objevil jeden renonc, který dokazuje, že manipulace ve směru k nám tvoří nezanedbatelnou složku jeho show, která ovšem patří k tomu nejlepšímu, co bylo v tomto žánru natočeno. Vychutnejte si to s mnou.

Myslím, že většina z vás se na to dívá, ale pro ty uživatelky, které to včera neviděly, převyprávím děj klíčové scénky.

Derren, který dle svého tvrzení hraje šachy mizerně, si pozval do studia nejlepší šachisty Británie a uspořádal s nimi simultánní šachovou partii.

Pro ty z vás, které šachům neholdujete, vysvětlím, še tzv. "simultánka" je synchronní partie na více šachovnicích, kde u každé sedí pouze jeden hráč. Proti všem současně hraje pak velmistr, který všechny šachovnice obchází a hraje. Na přemýšlení má tedy násobně méně času, než kterýkoliv jeho soupeř, a musí si pamatovat postavení všech šachovnic (alespoň zhruba), protože tahy si promýšlí během přesunu.

Pro úplnost ještě dodám, že výkonnostní úroveň velmistrů je tak vysoká, že jsou schopni bez problémů porazit patnáct průměrných soupeřů naráz.

Derren Brown ale role otočil a hrál sám jako outsider proti skupině, ve které byli skuteční velmistři. Ale ouha! Konečné skóre nakonec vyšlo velmi vyrovnané, Derren vyhrál o jeden bod.

Ctihodní šachisté byli vemi překvapeni, jak dobře proti nim amatér Derren hrál. On však prozradil taktiku, ve své poctatě geniálně jednoduchou a universálně použitelnou.

Rozdělil tajně 8 hráčů do virtulárních dvojic. Polovina hrála bílými, polovina černými kameny. (V šachu hru začíná vždy "bílý" hráč.) Nejdříve obešel čtyři stoly, kde hrál na straně černých a zapamatoval si úvodní tahy všech soupeřů. Ty potom použil u stolů 5 až 8. O tom, že Derren má fenomenální paměť, nikdo nepochybuje, přesvědčil o tom v minulých dílech, kde též ukázal, že používá známou metodu "paměťových háčků".

Stejně jako si zapamatoval tahy bílých hráčů 1-4, zapamatoval si protitahy černých hráčů 5-8 a použil je. Takže vlastně hráč číslo 1 hrál virtulární partii s hráčem č. 5 a tak dále, až hráč 4 hrál s hráčem číslo 8.

Ještě tam byl jeden lichý devátý stůl, kam Derren posadil nejslabšího hráče ze skupiny, a to byla jediná šachovnice, kde hrál sám za sebe. Tuto partii se mu (náhodou) povedlo vyhrát. Skóre zbylých partií vyšlo zákonitě přesně vyrovnané, protože když jeden hráč vyhrál, musel nevyhnutelně jeho virtulární soupeř prohrát, takže fakticky pro Derrena jedna výhra a jedna prohra, popřípadě dvě remízy.

Tento nápad mě uchvátil a považuju ho za jednu z nejlepších prozrazených manipulací, co jsem viděl. Prostě paráda! Bez o hledu na to, že Derren to, jak je jeho zvykem, ještě vyšperkoval tím, že předem uhodl počet figurek, kolik zbyde každému soupeři po skončení hry na šachovnici. To ponechme stranou.

Jenže já jsem měl včera takovou investigativní náladu a náhle mě (už v posteli, jinak bych to blogl) napadlo, že to tak nemohlo být. Že je to všechno buď zinscenované, nebo Derren použil nějaké technické zařízení, o kterém divákům neřekl. Protože šachisti přece nejsou tak hloupí...

Samozřejmě, nebudu vám to kazit. Ten báječný pocit, až to přijde, si zkuste navodit samy. Nikdo cizí vám to tak dobře neudělá, však to znáte. :-)

Kdo už to má a nechce to kazit ostatním, dejte vědět třeba vzkazem, já úspěšné řešitele dodatečně proslavím, jako obvykle. Teď bohužel odjíždím roztáčet kola pětiletky na jih, takže se uvidíme asi až večer. Enjoy!

Update