ipsace i tiskace

Nejprve si povíme něco o tom, jak probíhá taková šachová simultánka. Solitér, který hraje proti všem, si nemusí promýšlet tahy všech partií dopředu. Musí si ale (což jsem připomněl) zhruba pamatovat postavení na všech šachovnicích. Proč?

Aby poznal soupeřův poslední tah. Porovná si poslední zapamatovanou pozici s tím, co vidí, a okamžitě z posledního tahu soupeře usoudí, co má za lubem. Šachy jsou hra psychologická. I když pro určení strategie není objektivně vůbec potřeba znát pořadí předchozích tahů, vše je plně dáno aktuální posicí, přesto je z psychologického hlediska tato informace důležitá i pro velmistra.

Šachová etiketa solitérovi sice umožňuje se soupeře na poslední tah zeptat, ale není to věc nijak obvyklá, patří ke cti dobrého šachisty si to prostě pamatovat. Etiketa též zásadně zapovídá v jakékoliv partii odcházet od šachovnice komukoliv, kdo je na tahu. A touto etiketou se řídí i solitéři při simultánkách.

Derren Brown se nás ovšem snažil zmanipulovat tak, abychom připustili, že on pokaždé počká na tah soupeře, a pak odejde, aniž by táhl kamenem. Jinak by totiž nemohl soupeřovy tahy používat proti virtulárním protějškům ve dvojici.

Hrát tímto způsobem by byl takový prohřešek proti zavedeným nepsaným pravidlům, že by si toho zkušení šachisté museli po pár tazích všimnout a bylo by jim to podezřelé. Takže by si dali dohromady dvě a dvě a fintu by prokoukli. Nemohli by tedy po skončení zápasu být tak upřímně překvapeni, jak dobře proti nim Derren hrál.

Boční cestičky

Možná to mohl dělat tak, že prvním čtyřem bílým šachistům (1-4) řekl, ať táhnou, a sám začal hrát až u stolu 5, kde uskutečnil tah hráče č.1. Pak pomalu provedl tahy až k "přebývajícímu" stolu č.9 a zde čekal, jako že přemýšlí, dokud hráč č.5 neodpověděl na první tah (od č.1), a pak teprve přešel ke stolu č.1, aby tahem hráče č.5 teprve odpověděl. U stolu č.1 by dále čekal, až táhne hráč č.6, pak teprve přešel ke stolu č.2 a tak dále. Pak by ovšem musel mít nějakou nápovědu (obrazovku, sluchátko), kde by mu bylo nějak signalisováno, co vzdálení hráči hrajou.

Stoly v místnosti byly totiž od sebe dost daleko, což muselo být proto, aby hráči nepoznali, že se jejich pozice vždy na dvou šachovnicích shodují. Takové věci si totiž zkušený šachista všimne okamžitě. Uspořádání studia bylo proto uděláno tak, aby od stolů nebylo vidět dál než k bezprostřednímu sousedovi.

Derren však řekl, že nepoužívá žádné zařízení, o kterém divaci nevědí. Takže musel otálet s vlastními tahy, neustále pošilhávat nebo odbíhat k protějším stolům, což by bylo nápadné.

Nebo musel celou simultánku hrát stylem "počkám, až táhneš" a odejít. Což je ještě nápadnější.

Nebo Derren všechny ctihodné šachisty nějakou hypnosou začaroval, aby měli snížené vnímání, ale pak nám, divákům tuto zkutečnost zatajil.

To vše spolu s tím, že je vemi neobvyklé vyzvat první čtyři hráče k úvodním tahům, a hned na ně neodpovědět, vede k nevyhnutelnému závěru. V této scénce nám Derren Brown lhal.

Sláva vítězům!

První se správnou odpovědí přišla moje oblíbená dáma, která určitě zná z reálu tyhle platany

O zlomeček druhý byl expert přes SEO (nikoliv CEO) :-)

Update