ipsace i tiskace

Jestli máte dojem, že málo bloguju, tak to není tím, že třeba jsou prázdniny. Je to tím, že mě teď víc baví focení. Ale to se zas vrátí k normálu, stejně jako ústavní pořádek a ústavní péče pro uprchlé devianty.

Neštěstí jsou i jiné věci než politika. Třeba houby. Houby útočí, houby se proti mně spojily, aby mě zavalily svými zavalitými těly. Už tři dny nejím nic jiného než houby, což je báječné, houby já rád.

Zvlášť, když pro ně nemusím do lesa já, ale bližní, které to baví. Dneska jsem dokonce vzal do lesa foťák, koukněte. Obligátní tisícovka fotek za měsíc v srpnu padla už dvanáctého....

BTW zkusili jste si přepnout styl? Fotky vypadají velmi zajímavě třeba v tmavé modři nebo zahradě.

Teď zpět k textu Zdeňka Borovce a Helenině životnímu songu Killing me softly.

Projděte dům do všech koutů.

...najdete tři hladové krky

První týden srpna byla vlašťovčátka ještě tak mladá, že reagovala na pohyb foťáku a ochotně otevírala chřtány. To byla radost fotit. Čas však plynul a holátka začala být oprsklejší. Už na mě kašlala a klidně si dávala najevo okázalý nezájem.

Není divu, o týden později už začnou s tréninkem létání. Pokusil jsem se zachytit, jak je stará krmí. Jenže to nešlo. Stará vlétla do místnosti a jakmile mě spatřila, sedla si na úplně druhou stranu, aby odlákávala mou pozornost od hnízda. Úplně jako Derren Brown.

Souboj nervů trval asi pět minut, pak přilétla na drát kousek od hnízda. Bouhužel jsem se pohnul zrovna ve chvíli, kdy se chystala bleskově mladé nakrmit, já ji vyplašil a mám jen fotku, jak zdrhá.

Na druhý pokus to dopadlo o něco lépe. Skutečně se mi podařilo to zmáčknout v těch asi devadesáti milisekundách, kdy předávala ulovenou mouchu jednomu ze tří ďětí. Ale moc to nevyšlo, příliš rychlé, příliš tma, příliš daleko.

A včera už bylo hnízdo prázdné. Můžete si jen prohlédnout zbytek výstelky z prachového peří.

Ale na večer se k němu vracejí všichni. Pět ptáčků, z nichž tři jsou ještě nezkušení. Ale už zastanou to nejdůležitější.

Lepší než repelent a insekticidy

Jakkoliv tady v lese je bodavého hmyzu požehnaně a sousedi se musí mazat repelenty pokaždé, když si chtějí třeba opéct opékáčky, u nás chováme vlaštovky, jiřičky a asi 40 netopýrů, přesněji řečeno vrápenců malých.

Hustota komárů je do vzdálenosti asi 20 metrů výrazně nižší. Za touto hranicí se přísun nových vyrovnává se spotřebou našich predátorů. Myslím, že to stojí za nějaké to hovínko na kapotě. Vlašťovky a jiříčky navíc krásně zpívají. Netopýři vlastně taky, ale melodii na 110kHz málokdo ocení.

Občas mám dojem, že zvířátka mě štvou míň než lidi. :-)