ipsace i tiskace

A namísto hádání mě požádal, zda bych neupřesnil, co mi všechno vadí. Tento přístup mě těší, proto tomu věnuji víc než dvě věty a s radostí analysuji.

Dežavíčko

Kdysi, když jsem četl hlavně blogy o tvorbě webových stránek, jsem si zapamatoval jedno zlaté pravidlo, se kterým se zcela ztotožňuji. Nesnáším totiž, když na zvládnutí rutinních věcí musím zapojit něco jiného, než prodlouženou míchu. Pravidlo znělo "nenuťte uživatele přemýšlet". A toto pravidlo je na onom serveru blog.respekt.cz zásadně porušováno. Předpokládám, že jste si klikli a máte to vedle.

Titulka

Titulni stránka je přehledná a nelze jí asi vytknout na první pohled vůbec nic. Dokonce mi připadá efektivnější než "naše" bloguje.cz, neboť seznam posledních článků je rovnou na očích. Ale to je dáno spíš odlišným zaměřením a způsobem používání obou stránek. Titulka bloguje je určena spíš pro první návštěvníky, potenciální bloggerky, u Respektu je cílena na pravidelné čtenářky.

A přece něco. Nadpisy článků jsou zároveň odkazy na ně, ale naprosto to z nich není poznat. Nemají barvu odkazů, hover je nedostatečný, o podtržení ani nemluvím.... Zato přiznaný odkaz na článek je tak prťavý a zaniká v množství dalších odkazů, že jeho hledání zaměstná uživatelku na pár vteřin. A možná se stejně netrefí a klikne na autora nebo počet reakcí.

Článek

Jiná situace nastane, kliknu-li si na nějaký článek. Vpravo se na mě usměje (či zamračí) portrét autora, OK, jde o seriosní dospělácký web, určitá uniformita je vyjádřením této skutečnosti. Žádná formální anonymita. (Ehm... Nezkoušel jsem, ale mám dojem, že kdybych se rozhodl na respektu blogovat "neanonymně" jako "Bobošíková", i s fotkou, prošlo by mi to)

Ačkoliv je svým způsobem prima, že pravý sloupeček vypadá u všech bloggerů víceméně standardně, člověk ví, co kde má hledat, hned pod obrázkem je záhadný nápis karma autora a číslo. Stále mi vrtá hlavou, jestli jsou větší borci s vyšším číslem, nebo s nižším. Nějak si ta trojciferná čísla nemohu utřídit, i když u některých se objevuje cool zkratka VIP. Prostě nic neříkající informace.

Dále chybí blogroll. Zdánlivá maličkost, ale čtenářce to usnadňuje orientaci, hned ví, kam jít, popřípadě ví o (pro ni) novém bloggerovi, se kterými (jí) známými autory je duchovně spřízněn.

Sloupeček vpravo pokračuje kalendáříkem. Znám to i z jiných serverů, ale nikdy jsem pořádně nechápal, k čemu je to dobré. Seznam posledních tří, čtyř spotů daného autora by funkci plnil lépe. Tím se vyčerpal sloupeček a můžeme se vrhnout na to hlavní.

Hlavní titulek článku vypadá navlas stejně, jako na titulce, ale není klikací. Což zde není chybou, chybou je to tam. Objekt, který má nějaké vlastnosti, má tyto vlastnosti visuálně deklarovat, ale to už se opakuju... Odkazy v těle článku již mají jednotnou barvu odkazů a jsou dokonce podtržené, jupí! Zajímavé je, že barva odkazů je asi jediný "grafický" parametr, který si autoři mohou nějak nastavit a projevit tak svou individualitu jinak, než slovy.

Pod články nejsou komentáře, ale ty rozeberu samostatně. Bezprostředně pod textem je "banner Líbilo se?", na který by mě v životě nenapadlo kliknout. Tak nějak mi to připadá jako grafická výplň, nikoli jako něco funkčního. Říká se tomu bannerová slepota a funguje to, aspoň u mě, dokonale ;-)

Potom je tam rámeček s naprosto fatálním textem, který ve mě vyvolává hrůzu usměv ještě teď, kdykoliv ho spatřím:

Pokud už nikdy nechcete číst články tohoto autora, vyřaďte ho ze svého seznamu bloggerů.

Ne, na tohle bych se neodvážil kliknout ani pod vlivem silně zlehkomyslňujících látek. :-) Poněkud menší riziko přectavuje "seznam vyřazených bloggerů". Očekával bych tam takový hřbitůvek, místo pokryté střepinami blogspotů z pozůstalosti... smutné místo.... i když najít tam spammera Hedvíčka by mě potěšilo.

Není to legrace. Co kdybych nějakého bloggera vyřadil? Už bych ho nikdy nemohl číst? A co kdybych klikl na odkaz, který by vedl na jeho článek? Zobrazil by se, nezobrazil by se? Vybuchl by mi monitor? Příliš otázek, příliš mnoho přemýšlení!

Následuje standardní patička, na kterou nikdo nikdy nekliká, ale která má svůj účel u všech podobných serverů. A teď průšvih totální a neodpustitelný, a to jsou:

Komentáře zde zvané "diskuZe"

Nejde jen o můj odpor k použitému pravopisu, jde o to, že se zde diskuTovat nedá. Především se komentáře nezobrazují pod článkem. Je tam jen seznam čehosi, kde je každá položka klikací. Uživatelka vůbec neví, na co má kliknout. Že by se musel každý komentář rozbalovat samostatně? Bezradně zkusí kliknout na ten nejvíc nahoře... otevře se stránka s nejstaršími komentáři, řazenými chronologicky. Aspoň že tak.

Ale komentáře tam nejsou všechny! Z naprosto nepochopitelných důvodů se jich zobrazí JEN asi deset(?) a pro další si musíte kliknout! Než se proklikám k nejnovějším, zapomenu, o čem byl článek. Hrůza, ale to nejlepší teprve přijde.

Napíšu komentář, odešlu ho, a... nevidím ho. Jelikož je v tu chvíli nejnovější, musím se k němu opět proklikávat. Scénka jak z francouzské komedie. :-) Též nelze v komentářích udělat přechod na nový řádek nebo octavec. Neznám systém, který by toto neuměl.

A teď to nejhorší. Do komentářů jsou svévolně systémem vkládány mezery! Toto nelze nazvat jinak než prasárnou. Dovolit si zasahovat do cizího textu bez vědomí autora je silné kafe. Nelze tak třeba ani vložit internetovou adresu (URL)

Připomíná mi to alfa versi puštěnou do ostrého provozu. Jestli šlo autorům tohoto paskvilu o to, aby příliš dlouhý řádek nezdeformoval celou stránku, nechť si přečtou nějakou knížku o základech CSS, třeba tu od Pixyho. Tyto věci se vyřešily v minulém tisíciletí. Nebo ať se mrknou, jak to mám vyřešené tady. (CSS vlastnost overflow)

Závěr

Nebýt toho průšvihu s komentáři, byl by blog.respekt.cz docela solidní blogovací systém. Má své mouchy, ale kdo je (kromě mercedesu) nemá ? Jelikož vidím vůli nedostatky octraňovat, předvídám tomuto systému dobrou perspektivu. Ostatně, portfolio bloggerů má velmi slušné. Však se taky tváří jako opravdové noviny :-)

P.S. Dobrý adbare?