ipsace i tiskace

Je to totiž přesně týden, kdy mě Zelená vlna vyléčila z jakékoliv spolupráce.

Jelikož hodně jezdím, vlastním kartu Dopravního zpravodaje ČRo. Vlastně jsem jeden z prvních majitelů této karty. Pamatuji, když tato aktivita někdy v roce 2001 vznikla. Byli jsme mladí, nadšení, chtěli jsme změnit svět. "Už nikdy žádné nečekané zácpy!" Všechno přece můžeme včas objet.

Dostali jsme bezplatné telefonní číslo, na které budeme volat, odevzdali jsme naše mobilní čísla, aby systém mohl okamžitě vědět, kdo volá, že je registrovaný, a tudíž jsou jeho informace důvěryhodné. A k tomu nám dali kartičku. Na tu kartičku máme různé výhody, slevy. Bylo nám krásně.

Během těch let jsem mnohokrát na číslo 800 12 20 12 volal. Ze začátku to fungovalo, hned v nejbližší relaci se moje informace v Zelené vlně skutečně objevily. Ovšem funkčnost se postupně zhoršovala, až pohár přetekl.

Prvního prosince odpoledne jsem jel z Teplic do Prahy. Byvše v Teplicích, měl jsem několik možností, jak se dostat do Prahy. Kromě obligátní silnice č.I/8 přes Středohoří lze jet po I/13 na Ústí či na Bílinu. Přitom jižní trasa přes Bílinu je dokonce výhodnější, pokud jedete do západních částí Prahy.

Jenže v rádiu nic neříkali a já nic zlého netuše jel středem po osmičce na Lovosice. Ze svahu od Milešovky najednou přede mnou dlouhatananánská kolona, která se prakticky nehýbala. Po asi deseti minutách čekání jsem extrapoloval svou rychlost pohybu na mne známý viditelný úsek kolony. Vyšla mi minimálně třičtvrtěhodina zdržení a zavolal to do Zelené vlny.

Hádejte, jak to dopadlo. Informovali o kdejaké ohnuté dopravní značce, ale o největším dopravním průšvihu, který jsem letos zažil, ani ťuk. Ano, bylo to ještě horší než mýtné brány.

Víte, jak to v takových případech chodí. Lidi po určité době resignují a začnou vylézat z aut a klábosit. I já jsem dal řeč s posádkou vozu těsně za mnou, už se na mě přestali zlobit, že jsem je u Milešovky předjel :-)

Prý jedou jen k Lovosicím, takže se jim nevyplatí jet jinudy. Plačky jsem si postěžoval, že kdybych to věděl, mohl jsem jet přes Bílinu, protože jedu až do Jihlavy. Poněkud vyčítavě se na mě usmáli, že si mám pustit rádio. Zapřisahl jsem se, že celou dobu mám rádio puštěné, na mém displeji svítil nápis 90.9  CR1 - neklamné znamení signálu Českého rozhlasu z Bukové hory. Oponoval jsem jim, že nic nehlásili.

"Ale ano, frézuje se tam vozovka, za Velemínem. Říkají to pořád."
"Co máte za stanici?"
"Přece Impuls!"

Stojím dnes v koloně u Poděbrad, v ruce telefon. Nemám kam zavolat, číslo na Rádio Impuls jsem si zatím nezjistil. Udělám to ale co nejdřív, i když ta linka nebude bezplatná. O peníze přece nejde.