ipsace i tiskace

Kdo měl do včerejška tu smůlu, že řídiv jel mezi Prahou a východními Čechami, vychutnával si zážitek, podobný pettingu s PET lahví. Cesta trvala třeba jeden a půl hodiny.

Dnes jsme tuto cestu absolvovali znovu. Naši časoměřiči stiskli stopky na Černém mostě. Bylo přesně 16 hodin.

Cesta až ke křížení se silnící I/38 (Poděbrady-jih) probíhala jako vždy. Za tímto podjezdem většina pravidelně zde jezdících řidičů povolila nohu z plynu, protože o dva kilometry dál dálnice končila. I dnes se pár takových našlo, reflex je silný. My však, radostně očekávajíce úseků příštích, jsme nohu na plynu nechali. V 16:26 jsme prosvištěli místem, kde snad dvacet let strašily zátarasy.

Paráda! Nový černý asfalt neslyšně ubíhal dozadu pod našimi vířícími koly. Během tří minut jsme dorazili na známé místo, kde se u Žehuně najíždělo na "provisorní Paroubko-Šimonovský úsek". Ale dnes to byla již plnohodnotná dálnice se vším všudy. Kromě jediného místa u Chlumce se jede až do konce ve čtyřech pruzích bez jakéhokoliv omezení. Inu – Topolánek!

Z dálnice jsme sjeli v 16:42. A zde je nový užitečný poznatek. Ona totiž vede o dost jižněji, než byla stará silnice I/11. Takže pokud máte namířeno do severnějších oblastí od Trutnova po Opočno, je výhodnější sjet na předposledním exitu DOBŘENICE NECHANICE a najet na starou "jedenáctku". Je to tam, jak je ta podivná světelná křižovatka (silnice II/323). Nemusíte se pak ploužit přes Libišany a ten idiotský nový "kruhák" u Březhradu. Tam se někdo brzo zabije, ať to nejste vy.

Cestu do HK máme teď o nejmíň půlhodinu kratší. To jde, ne? Jsme blaženi! Pánové Tlustý a Bursík nám udělali radost. Ať vám na semaforech svítí vždy zelená!

Příště přineseme reportáž z D8 u Ústí. Kdo my? To rači nechtějte vědět.