ipsace i tiskace

Johnny mi nenápadně naznačil, že to s mým blogováním jde z kopce. Prý je můj nejlepší spot ten o shrnovadle, který je ovšem už roxtarý a letos zcela neaktuální. Pro jistotu jsem si na něj před chvílí klikl, přece jen jsem ho už rok nečetl.

Hmmm.... hmmm... smutné. Johnny má pravdu. Lepší už to nebude. Já už jsem se s tím smířil, udělejte totéž.

Johnny má ovšem i další zásadní vliv na to, co čtete. Ukázal mi bloggerský způsob hudebních zážitků, a já o tom teď něco napíšu.

Když se mně v září poprvé zmínil o tom, že parta jakýchsi nadšenců bude hrát v Krumlově The wall, po určitém váhání jsem kývl. Hlavně proto, že jsem se tam chtěl setkat s prima lidmi, z nichž některé byly bloggerkami. Hudba samotná byla až na druhém místě.

Ne, že bych nezbožňoval Pink Floyd, naopak, právě proto. Nějaký revival přece nemůže nahradit originál?! Teď už vím, jak hluboce jsem se mýlil. Hned po skončení produkce jsem se té partě nadšenců v duchu omluvil. A věděl, že už jsem ztracen. Že už si nikdy nenechám ujít příležitost, až se sejdou znovu. Slovo "revival" totiž někdy zní trochu pejorativně. Revivalové kapely jsou často takové, které by s vlastní tvorbou neuspěly... Toto není ten případ!

V dávných dobách, kdy ještě hudba sloužila k radosti lidí, kdy nebyly RIAA, IFPI a OSA, přectavovaly světovou hudební špičku pánové jako Mozart, Beethoven, Dvořák. To byli autoři. Dále existovaly orchestry a špičkoví dirigenti. Například Vídeňská filharmonie, londýnská RFO....

Vlastně to tak bez problémů funguje dodnes. Kupříkladu věhlasný Rafael Kubelík se postavil do čela Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a nastudoval dílo Mahlera. Lidé nadšeně poslouchali. Nikoho ani nenapadlo, že to přece není pravý Mahler

Proč by totéž nemohlo fungovat v rockové hudbě? Vezmete geniální dílo Pink Floyd, partu špičkových muzikantů, kteří Floydy umí i pozpátku a kteří nastudují a přednesou toto dílo.

Výsledek jsem zažil a je ohromující. Hudba "flojdů" ožívá s neskutečnou energií. Stejně jako hudba Dvořáka linoucí se z nástrojů České filharmonie.

Kdo jednou zažil, ví, slova jsou zbytečná, nechce se mi chrlit superlativy. Pokud pochybujete, přečtěte si Nenu. Po takovém zážitku, když se proberete, zajímá vás jen jedno. Kdy bude další?

Opravdu to není, jako když si poslechnete CD. I hodně nahlas. Živá hudba je živá hudba. Nejde jen o ovace stojících lidí, o to, že si na účinkující můžete skoro sáhnout. Je to koncentrace mentální energie v malém prostoru. Můžete na to třeba nevěřit, ale funguje to.

To, co se v pátek konalo ve městečku Roudnici pod Řípem, nepotřebuje reklamu. V žádném rádiu jsem ji nezaslechl, přesto bylo narváno. Reklamu potřebujou jen lammeři, bloggeři vědí. Skoro se bojím, že si takové blaho ani nazasloužím. Je krásné být blogger :-)