ipsace i tiskace

Stala se mi taková věc. Poprvé v životě jsem šloupl na dlažbu několika uliček v záHradí. Konkrétně jsem šel od šaliny ve Střešovicích až na Malou stranu.

Zezadu vypadá Vít nezvykle, ale neméně monumentálně. Tohle je foceno z takových schůdků U Brusnice.

Kanovnická ulička vede zaminovaným územím mezi Černínským palácem a Hradčanským náměstím. Zrovna se udělalo takové povětří, že bylo hodně daleko vidět. A v šedožlutých mracích se občas rozervaným otvorem prodralo slunce.

Takže jsem si to užíval. Zaujal mě barák s krásným sgrafitem, teď koukám na mapu, asi je to Vojenské historické museum. Z jižní strany vypadá mnohem mohutněji než z Hradčanského náměstí.

Poté se přede mnou otevřel úžasný pohled na panoráma Prahy až ke kopcům nad Říčany. Zdály se blízko, co by kamenem dohodil.

A právě tady, při pohledu na ty kopule, přepadla mě opět potence. Ovšem dnešní básnička bude mít podobu rozsáhlého eposu, nebojte se, dám vám včas možnost ji přeskočit.

A při této příležitosti vás vybízím, abyste si klikli, protože obrázky máte popsané, abyste věděli, kde co je. Ovšem popsal jsem jen to, co jsem poznal, je tam spousta věcí, které jsem nepoznal a o některých bych moc rád věděl, co jsou.

Třeba ta hnusná tmavá barabizna nad Národním divadlem. Nevíte, Pražáci? Označil jsem ji jako "ugly monster". A pak ještě jedna budova ční nad obzor. Taková jakoby římského stylu, s věží uprostřed, ale na té věži je kříž. Zaboha nemůžu přijít na to, co by to mohlo být. Že by Jiřák? A víte co? Já z toho udělám fotohádanku. Jsou tam 3 očíslované neznámé objekty. Napište mi do komentářů sem nebo na flickr, co by to mohlo být.

Je to ta poslední fotka tady vpravo a ta budova je na obzoru kousek doprava od kopulí (object 3). Doporučuju podívat se na to v plné velikosti. Fakt mě to štve, že nevím.

A předminule jsem slíbil, že přinesu víc zasněžených fotek z Prahy. Kdo občas zabrowsí ke mně na flickr, asi už je zná. Vytvořil jsem s nimi set Zasněžená Praha, jednu z nich dávám tady doleva. Mně se nejvíc líbí fotka Čertovky s červenou lucernou, průhled pod mostním obloukem. BTW toho smrada, co poničil sochu s hebrejským nápisem, bych deset minut vší silou kopal do kopulí!

A teď už přijde ke slovu kulturní vložka, ale dnes je, milé uživatelky, raději cudně skryta. Pohybujte svou myší opravdu obezřetně, nejste-li si jisty! Je to totiž laciný kopulismus! Nebo ji raději přeskočte, aby vám neunikl konec spotu, který je opět (prů)seriosní.

přeskočit básničku

Nejhorší den jeho života

Těžce zkoušený člověk a hrdina je pan ministr pro místní rozvoj. Přectavte si, že se trmácel ze Vsetína do Opavy s igelitkou, ve které byl rovný milión korun. Užuž mu banka málem zavřela před nosem. Stihl to. Odpoledne už banka neotevřela. Zkrachovala.

Proč? Proč se pámbu rozhodl mučit tohoto zbožného lidovce? Flákal snad modlení? Nebo svůj růženec strkal bůhví komu bůhví kam? Nevěřím. Myslím, že tento muž si zaslouží naši veřejnou podporu, kterou tímto jádřím. Přidejte se i vy na svých blogískách.

Divíte se, že se snažil zapomenout? Že teprve měsíc usilovného vzpomínání mu vrátil tu krutou pravdu na povrch vědomí? Já ne. Muž který přes všechny pomluvy dokázal věřit své bance, který rozpoznal, že všechny ty zprávy o její špatné finanční situaci jsou jen nepřátelskou kampaní, takový muž je pro mě skutečný hrdina. Náš místní rozvoj je v dobrých rukou.

A pámbu se mu jen mstí za to, že si nikdy pořádně nevzpomněl na třetí verš Otčenáše.