Kdysi jsme byli v páté třídě byli místo školy hromadně u zubaře. Zubař všechny prohlédl a nahlásil počet kazů. Kdo neměl žádný, mohl jít domů. Pár nás, šťastlivců, začalo přemýšlet, co s načatým dopolednem, když vtom Roman, nejvyspělejší a nejprotřelejší z nás, vykouzlil krabičku Startek. To byly cíga za, tuším, dvě osmdesát. Bez filtru, silné.
Zalezli jsme na místo, kde nás nikdo neviděl, za hradbu keřů ke zdi vodárenského podniku a nerušeně se oddávali neřestem. Pro skoro všechny to byla první zkušenost. Já a mnoho dalších jsme se při prvním šluku zakuckali. Což ovšem vyvolalo posměšné reakce, takže nastal závod, kdo konečně dokáže natáhnout z plných plic bez zakuckání. Následky si možná dovedete přectavit. Někteří se poblinkali už v tom křoví, já sice ne, ale bylo mi blbě až do večera.
Tato přihoda mi možná pomohla víc než všechny osvěty, že se ze mě nikdy nestal kuřák tabáku. Přitom ale nejsem žádný militantní nekuřák, občas se pohybuju v prostředí, kde by se vzduch dal krájet, a nestěžuju si, občas si dám něco jiného, než tabák.
Tenkrát bylo kouření považováno spíš za neslušné, než nezdravé. Teprve postupem doby se jevilo stále jasněji, že rakovinu plic a další podobné kratochvíle lictvo zná jako přímý důsledek kouření. Dnes už by se tuto vědecky dokázanou souvislost nikdo neodvážil zpochybnit. A už vůbec ne veřejně, aby se neznemožnil.
Podobný vývoj, i když trochu se zpožděním, zaznamenává poznání lictva o klimatických změnách. A minulý týden se konala v Paříži vědecká sešlost, na které se nejvýznamnější klimatologové dobrali k závěru, že Žemě se otepluje, klima se prudce mění, a poctatný vliv na to má činnost člověka. A už je to oficiální. Přitom si o tom šuškali vrabci na střeše už deset let, stejně jako si desítky let moudří lidé uvědomovali škodlivost kouření.
Jde to zkrátka pomalu. Proti vědeckým poznatkům jde vždy lobbying mocných, kteří mají zájem, aby se prodalo co nejvíc cigaret, aby se spálilo co nejvíc uhlíku na CO2. Je to logické a nemůžeme se na tyto zájmové skupiny zlobit, každá zájmová skupina si musí své zájmy hájit, jak se dá.
Já se ovšem zlobím na novináře a politiky, které se těmito skupinami nechávají ovlivnit. Když před lety přišli ekologové za Václavem Klausem, aby mu vysvětlili, že nelze jen nečinně přihlížet postupujícímu prušvihu, odbyl je dost nevybíravými slovy. Člověk, který se honosí (bůhvíjak získanými) vědeckými tituly, poslal skutečné vědce do háje. Od té doby se pro mě stal omezeným šaškem. Jako závislák, který tvrdí, že kouření zdraví neškodí, a zapaluje jednu od druhé.
A tam také vidím druhou příčinu, proč v současnosti tak lpěl na tom, aby se zelení nedostali do vlády. Je to osobní msta. Ve své ješitnosti se nedokáže přenést přes onen okamžik, kdy se, viděno dnešními vědomostmi, přede všemi znemožnil.
Naštěstí mu ta pomsta moc nevychází. A nevychází mu ani první důvod. Být znovuzvolen spolehlivou většinou OSSD.