ipsace i tiskace

Odpolední provoz, Praha, výpadovka na východ, konkrétně Poděbradská. Stupeň provozu na trojce, občas se trochu zasekne ke čtyřce.

V takovýchto situacích neustále pozoruji situaci za sebou, abych mohl v případě, že bude situace vyžadovat, rychle přejet do sousedního jízdního pruhu. Rovnoměrnou jízdou se suneme ke křižovatce Harfa. Všímám si, že pár aut za mnou zběsile kličkuje bavorák. Na Harfě mám smůlu, vyjde na mě červená a stojím v první řadě vlevo. V těchto případech nikdy nevyřazuji na neutrál, nechávám jedničku a stojím na spojce.

Oranžová. Rozjíždím se bez zaváhání a rychle dojíždím auta, která se připojila zprava ocazky. Jedu těsně pod šedesát v levém pruhu, všechna auta jedou vpravo o něco pomaleji, přede mnou je volno až k další křižovatce, kde svítí červená.

Bavorák mezitím promyškoval až za mě, svítí na mě dálkovými a lepí se mi opravdu hodně těsně na kufr. Naštěstí, protože tím pádem jsou reflektory zastíneny zádí mého vozu. Dělá to i přes to, že já mu nemohu uhnout, protože vpravo ode mně jedou pomalejší auta. Potlačuji pokušení a jedu dál tak, abych na konec stojící řady přede mnou, kde je červená, dojel v okamžiku, kdy se začne rozjíždět. Jsem totiž trpělivý i vůči kreténům.

Jakmile se dostávám před první z řady vozidel jedoucích vpravo vedle mě, bavorák vyráží prudce doprava. V tu chvíli je konec kolony přede mnou asi 120 metrů, jedu ještě asi padesátkou, neboli 14m/s. Touto rychlostí budu na konci řady za 8 vteřin.

Bavorák udělal přesně to, co jsem očekával. Rychle mě objel zprava a narval se přede mne, musel dost intensivně brzdit, aby nenarazil do posledního auta kolony. Získal tak sice jedno místo v pořadí, jenže nevěděl to, co já. Totiž že na uvedené křižovatce dost aut obvykle odbočuje doleva a zablokují tím levý pruh. Přejel jsem proto do pravého pruhu a byl tak šikmo za kreténem.

Stalo se vše podle předpokladů. Ve chvíli, kdy projíždím křižovatkou, vozy vlevo přede mnou stojí a čekají na odbočení doleva. Já se hned po té, co je minu, zařazuji ještě v křižovatce do levého pruhu a jedu opět o něco rychleji, než pravý pruh. Bavorák pár míst ztratil, ale bezohledným manévrem vlítne do pravého pruhu a objíždí odbočující vozidla. Snaží se zprava předjet i fiátek, který jede za mnou. Ale fiátek přidává, zatímco vozidlo jedoucí vpravo vedle mě nikoliv. Bavorák zběsile vyráží doleva za mnou a fiátka vytlačuje k vyvýšenéu tramvajovému pásu. Ten chudák dupe na brzdu, až musí prakticky zastavit.

Tak, a tohle už je moc i na mě. Vidím, že fiátek stojí daleko za mnou a bavorákem, ten naopak vůbec nedodržuje bezpečnou vzdálenost. Ke slovu přichází trik, který jsem už velmi dlouho nepoužil. Za neustálého koukání do zpětného zrcátka začínám intensivně brzdit. Velmi intensivně. Bavorák nemá šanci. Ve chvíli, kdy kretén, stoje na brzdě, očekává náraz, já brzdu povoluji. Než se blbeček vzpamatuje, přidávám plyn a zařazuji se souběžně vedle vozu jedoucího vpravo ode mě, čimž vytváříme nepředjetelnou hráz. Bavorák se opatrně přibližuje, ale na kufr se už nelepí, možná jeho vyděšený řidič stíhá vnímat vztyčený prostředníček na mé pravé ruce.

Odbočil na Průmyslové doprava, takže jsme hráz mohli zrušit.

Příběh pointu nemá, místo ní dodám jen přísloví. Kosa občas padne na kámen Enjoy!