ipsace i tiskace

Jak jsme minule řešili ty komentáře, tak od té doby mám zaděláno. Pořád mi to vrtalo hlavou a ne a ne na to přijít. Z vašich reakcí jsem vypozoroval, že mnozí a mnohé vůbec nevíte, co se může přihodit. Že se vám nikomu nic takového nestalo, tak máte pocit, že se to stát prostě nemůže a pokud se to stane, dotyčný blogger si za to může vlastně sám.

Řeč je o opravdu hnusných komentářích, ne tedy těch, které se týkaly "dívčí války", kde to pořád probíhalo víceméně jemně a korektně.

Zatím vše potvrzuje následující vývoj. Blogger si píše, píše, a všechno je v pohodě. Dlouho. Pak najednou přijde okamžik, kdy mu do komentářů začnou prudit individua, říkejme jim eufemicky exteligenti. Nejdřív se jedná o ojedinělé výkřiky, velmi rychle se ale spustí lavina, kterou je obtížné umoderovat. Teď teprve blogger pochopí význam latinského "stokrát nic umořilo osla"...

Pixy se o tom kdysi někde zmiňoval, a pokud si dobře pamatuju, uvedl kritickou hranici návštěvnosti 1200 čtenářů za den.

Nabízelo se vysvětlení, dané statisticky. Na Internetu se pohybuje určité procento exteligentů. Čím vyšší je čtenost, tím vyšší je pravděpodobnost, že někdo přijde i k vám.

Jenže to nevysvětlovalo tu skokovou nelinearitu. Pořád nic... a najednou člověk nestačí mazat. Čím to je? Pro pochopení jsem se pokusil na chvíli myslet jako exteligent. A vznikla tato zatím ještě ne slavná teorie extelektuálních seancí.

Synergie exteligence

Takový typický exteligent nekoná úplně bez rozmyslu. On ví, že nemá cenu svou exteligenci šířit tam, kde to nebude mít žádný pro něj hmatatelný efekt. Například nemá smysl zanechávat své stopy na stránkách, které nikdo nečte. Upřesním: o kterých si myslí, že je nikdo nečte. Naopak pravým rájem je pro něj dikuse na Idnes, Novinkách a jiných profláklých webech. To jsou doslova líhně exteligentů, takové inkubátory. Normální člověk tam ani nepáchne, protože to tam exteligencí přímo páchne.

Tragédie nastane, když exteligent zabrousí do vod bloggerských. Sám kdysi zkusil blogovat, ale kromě příbuzných a několika kamarádů jeho výlevy nezaujaly ani Věru Pohlovou. Proto se na blogování vykašlal a našel si efektivnější způsob. Když svoje duševní perly zanechá na hodně čteném blogu, má jistotu, že si je přečte hodně lidí. Chápete? Jemu nejde o dialog s bloggerem, i když to tak občas vypadá. Jemu jde o to, aby si to přečetlo hodně lidí. (Proč? Povíme si.)

A tady je první příčina nelinearity mezi návštevností a výskytem exteligentů. Exteligent možná vědomě, požná podvědomně vyhledává stránky, o kterých předpokládá, že jsou navštěvované. Nerozsévá své sperma stochasticky, ale progresivně. Čert kálí na větší hromadu.

Řekli jsme si, že hlavní motivací mu není dialog s bloggerem, ale něco jiného. On totiž u vás loví exteligenty. Čeká, že se někdo lapí a zareaguje, čimž jeho semínko vzklíčí do nádherné květiny exteligentní výměny slizu. Je úplně jedno, jestli se s nim jeho exteligentní partner hádá, či spolu sjednoceně táhnou proti autorovi blogu. Výsledek je stejný – nasávají do kotle další a další exteligenty.

Tento jev se kyberneticky nazývá kladná zpětná vazba, ekonomicky a módně synergie. Roztáčí se spirála, ze které exkrementy stříkají na všechny strany. Hrozí nebezpečí, že normální lidé utečou. Blogger zůstane sám proti nekonečné přesile. Zabřednuv do jezera exteligence ještě chvíli lapá po dechu. Pak to zabalí.

Obrana

Dělí se na dva základní směry. První je prevence (primární fáse). Blogger by se měl snažit, aby exteligent nezískal pocit, že tady to má cenu. Pixyho smůla spočívala v tom, že je skvělý didaktik. Dokáže i složitou věc podat tak, aby ji každý pochopil. Tedy i exteligent. Ten náhle získal pocit, že všechno pochopil a že tady jim těm chytrákům ukáže... A velice rychle si našel partnery.

Co je výborné psát do knih a učebnic, není ideální na blog. Pixy, neriskuj tolik :-) Za mistra primární obrany považuji ENimENa

Druhá rovina obrany (sekundární fáse) spočívá v údržbě diskusí. Není žádná zbabělost exteligenta rychle smazat. To ho otráví natolik, že je šance, že zkusí štěstí jinde a už se nevrátí. Důležitá je ona rychlost. Hrozí totiž, že na něj někdo zareaguje....

A zde mám další radu všem čtenářům diskusí. Nereagujte!. Když exťoš nevidí žádnou odezvu, vykašle se na to. Riskantní obrana je exteligenta účinně odpálkovat. Exteligent to může považovat za komunikaci. Může si myslet, že našel partnera exteligenta, bacha na to! Odpálkovač nesmí exteligentovi dát důvod si myslet, že je na stejné úrovni. Jistota je nereagovat.

A co já?

Aniž bych to zpočátku dělal cíleně, mám dojem, že první fázi obrany mám zmáknutou dobře. Nikdy jsem si nelámal hlavu s tím, jestli moje žblebty někdo chápe či ne. Milé uživatelky, prošly jste přirozeným výběrem, bravo! :-)

Druhou fázi jsem zatím u sebe neměl možnost otestovat. Ale nebojim se. Leccos jsem zažil jinde, ale to je úplně jiné, nevědecké vyprávěni.