ipsace i tiskace

V minulých letech jsem se o různých happeninzích (jaxe to proboha skloňuje?) a průvodech dozvídal výhradně jen okrajově přes internet. Takže jsem si to ani nedovedl pořádně přectavit. A letos konečně v Prase, šinu si to tak v poledne autem přes Letnou a vidím docela velké pódium. Ríkám si, sakra, co to je? Že by se vrátil Michael Jackson?

A tak jsem to v přestávce mezi hokejema vyrazil omrknout. Byla to akce antikomunistů. Moje dřívější přectava byla taková, že to bude srocení několika zoufalých fanatiků. Ale hluboce jsem se mýlil.

Bylo to perfektně zorganisované půldne. Na pódiu se střídaly kapely. Já jsem stihl kousek Garáže (ano, Muchomůrky nesměly chybět!) a Vlasty Třešňáka. Zvuk výborný, zahráno dobře. Hudba se střídala s mluveným slovem, vystoupili různí disidenti ze stále ještě totalitních zemí. Pronásledovaní z Tibetu, členové hnutí Falun Kung, probíralo se Bělorusko, Korea, Kuba.

Velká část Letné se proměnila ve výstavní síň, takové museum zločinů komunismu. Toho minulého u nás i toho současného ve světě. Některé exposice byly velmi působivé až drastické. U stanu, který podporoval v Číně pronásledované hnutí Falun Kung byla ukázka mučení a bití vězňů. Figuranti v uniformách čínskě policie s obušky mlátili dvě zkrvavené a přivázané dívky...

Byly zde stany, jejichž osádky burcovaly proti prodeji orgánů, jinde si mohl návštěvník nechat potisknout tričko. Své místo tu měla i iniciativa Nechceme radar, chceme rakety! :-))
To jsem si nemohl nechat ujít.

Jak asi víte, jsem dost silně proti umístění radaru XBR na našem území, zatímco rakety by mi asi nevadily, neb ty na rozdíl od radaru nepřectavují žádné omezení, nebezpečí ani strategické risiko. Takže jsem k sympatickým studentíkům přistoupil a ujistil je, že se mi jejich iniciativa moc líbí, že taky nechci radar :-) Jak asi tušíte, oni ve skutečnosti ten radar chtějí, to je jen taková vtipná hyperbola v jejich sloganu.

Dal jsem se s nimi do řeči, nijak útočně, a rozebírali jsme to z technického hlediska. Nečekal jsem, že budou v obraze, což se potvrdilo, ale krásné bylo, jak vždycky, když už neměli co říci, vytáhli nějakou obecnou frázi o tom, že zlu se nemá ustupovat a že víme, kam patříme. Nesmál jsem se, i když přesně tohle říkali komouši, když u se nás rozmísťovaly sovětské SS20... Ta oddanost a přesvědčení, že jsou na správné straně barikády, byla dojemná. Je krásné být klukem, který zatím neví...
Koneckonců jsou horší věci než XBR u Prahy, on to Bushův nástupce stejně odpíská.

Ještě jedno dežavíčko se mi vybavilo. Přesně před rokem jsem si v Rize všiml, že někteří fanoušci běloruského hokejového týmu mají vlajky bílo-červeno-bílé, a rozdíl od oficiální lukašenkovské bílo-červeno-zelené. A letos na Letné jsem tu nezelenou vlajku viděl opět a dostalo se mi velmi kvalifikovaného vysvětlení včetně tištěných materiálů...

Program pokračoval až do pozdního večera, závěrečné tóny patřily legendárnímu Kocábovu Pražskému výběru 2. Byla to skvělá akce a jsem docelá rád, že u nás takové věci vznikají. Ještě náš národ není úplně v ...