ipsace i tiskace

Aktuálně zuří nová řetězovka na téma zvyk je železná košilela. Třeba tady nebo tady. Základním problémem je, že uživatelky odmítají akceptovat změny, i když jsou to změny k lepšímu. Například změny na software, se kterými jsou zvyklé pracovat. Tedy nejen ty různé excely a speciální aplikace, ale třeba i webový prohlížeč nebo webová stránka.

Každá mi jistě dáte za pravdu, že je zcela obvyklé mít nahoře řádek s hlavním meníčkem aplikace. První položka obvykle bývá soubor, dále pak úpravy, zobrazit.... na konci pak okno a nápověda. Toto nepsané pravidlo dodržuje velká většina programů, díky tomu i uživatelka, která s takovou aplikací pracuje poprvé, hned intuitivně ví, co kde hledat.

Asi se mnou souhlasíte, že autor, který by zvolil odlišné uspořádání položek menu, by byl idiot necitlivý k potřebám uživatelek (a taková věc se každému mnohokrát vymstí). Otázka která mi ovšem vrtá hlavou, je to, zdali jsou tyto všeobecně přijaté "nepsané standardy" dány pouze zvykem, nebo zdali mají objektivní ergonomické opoctatnění. Zdali tedy existuje nějaké "optimální uspořádání", kterého je možné dosáhnout vědeckým zkoumáním. Sám nevím, ale pro obě možnosti mám indicie.

1. Ergonomie objektivně daná

Rutinní práci úřednice, která efektivně zadává a třídí data si můžeme připodobnit ke hře na hudební nástroj. Pokud je zkušená, nemusí zaměstnávat mozek tím, jak se to zadává, ale plně se soustředí na vlastní práci, analogicky tedy na hru.

Vezmeme-li si strunné nástroje, všechny mají jeden společný rys. Ruka, která vyluzuje zvuk (smyčcem, prsty nebo drnkacím nástrojem), je pravá. A to navzdory tomu, že levá ruka, která mačká struny k hmatníku, se touto činností daleko více namáhá, než pravá drkáním.

Zároveň mají všechny strunné nástroje nejvyšší struny na straně dále od hlavy (vpravo nebo dole). Toto všechno platí pro hráče praváky.

Co když je hudebník levák? V naprosté většině případů drží nástroj zrcadlově obráceně a struny má přehozeny tak, aby nejvyšší tón měla struna dál od hlavy. Jsou i výjimky, ale je jich velmi málo.

Toto hovoří pro hypothesu, že pravděpodobně existuje nějaký objektivní psychofyziologický důvod, proč se všechny nástroje drží tímto způsobem. Že to není otázka zvyku, ale ergonomie. Jinak by přeci leváci mohli hrát stejným způsobem jako praváci.

2. Argumenty pro pouhý zvyk

Ovšem u klavíru a klávesových nástrojů toto vůbec neplatí. Zrcadlový klavír "pro leváky" jsem nikdy neviděl. Možná je to dáno tím, že role levé a pravé ruky se u hry na klavír přílič neliší. Existuje ale přiklad, kde jsou tyto role jasně diferencované, přesto v praxi nekorelují s praváctím a leváctvím. Je to držení hokejky.

Většina hráčů (vč. praváků) drží hokejku "na leváka", tedy tak, že horní část drží pravou rukou, dolní část, kde je čepel, drží v levé ruce. Vím to, protože jsem spíše výjimka. Jsem pravák a držím hokejku "na praváka". Vůbec nevím proč. Asi jsem ji tak kdysi dávno vzal poprvé do ruky a už mi to zůstalo. Prostě jsem si zvykl a už bych se velmi těžko přeučoval.

Příklad držení hokejky tak trochu vyvrací teorii o objektivně dané pravolevé ergonomii. Analogicky k tomu je možná úplně jedno, zda je aplikační menu nahoře nebo dole, jestli je toolbar vpravo nebo vlevo. Vše může být dáno jen tím, že to tak někdo první realisoval a všichni to od něj opisují

Jak je to doopravdy?

Osobně si myslím, že případy dle bodu 2 převažují, přesto objektivní příčiny 1 nezavrhuji. Mám pocit, že více o tom ví Pixy, bohužel si to asi zatím nechává pro sebe. Ale neházejme flintu do žita, třeba nepřeruší řetěz nebo prozradí alespoň zdroje, ze kterých čerpá. Ergonomie aplikací je mimořádně zajímavá věc. Kdyby o tom existovala dobrá kniha v češtině, koupil bych si ji.