ipsace i tiskace

Kdybych nevěděl, že ten časopis existuje a že v něm vyšly nějaké mé spoty, asi bych si ho nikdy nekoupil. U žádného stánku ho totiž neměli vystavený. Ale ani pak nebyla cesta k jeho získání jednoduchá. Nemáme, neznáme, v Prase jsem neuspěl nikde. Štěstí se na mě usmálo až v Pardubicích, ale trafikant pro něj odešel kamsi dozadu, vystavený ho neměl.

Trochu mě zarazila jeho poněkud vyšší cena 39 Kč. Jsem zvyklý kupovat své oblíbené Sorry za poloviční cenu. Jenže pak jsem Šotka prolistoval a zjistil, že obnáší 36 stran "obsahu", ani jednu reklamu! Takže jedna stránka humoristického časopisu vychází na 1.10 Kč, což je naopak cena velmi příznivá!

Titulní stránku vidíte na obrázku. Není nijak výhradně upoutávací a vlivem absence červené barvy se mezi ostatními titulkami konkurence trochu ztrácí. To píšu proto, že byste ne něj přeci jen někde narazili vystavený. Pomněte, že hledáte kombinaci žluté a černé.

Grafický titulek nahoře se mi docela líbí (Šotek), ale dolní třetina stránky už méně. Především proto, že je zde aplikována typografická "čuňárna", mnoho různých fontů vedle sebe na jedné stránce. Ble. Kdyby aspoň ty nápisy nebyly vodorovné a rovnoběžné....

Uvnitř už to je naštěstí graficky lepší. Vadily mi jiné drobnostui. V první chvíli mě odradila poněkud prvoplánová "novácká" obhroublost nabízených titulků článků. Též sloupek prvoplánově protiparobkovských vtipů mi moc nesedl. Sice ho nesnáším, ale... mám dojem, že si takovou pozornost ani nezaslouží

Nezviklán jsem ze začetl do některých článků a musím říci, že některé byly tak dobré, že jsem to nečekal. Dokonce i ten s názvem Hovno jsem skoro z donucení začal číst a překvapil mě vtipnou pointou. Text s názvem Desatero starobního důchodce bych tesal do kamene!

Kapitolou sama pro sebe jsou vtipy kreslené. Autorem většiny z nich je Kamil Tatar a jsou skvělé. Průšvih je, že texty v bublinách jsou na někerých vtipech velmi těžko rozluštitelné. Asi se něco pokazilo v tiskárně. Ty kresby by si příště zasloužily větší formát.

U většiny textů se zasmějete, některé dokonce i poznáte z dobrých blogů. Časopis je prošpikován velkým množstvím kratších anekdot a vtipů, většinou moc neprofláklých, některé určitě nebudete znát. Chybička se však vloudila, jeden vtip se tu vyskytuje dvakrát. Kdo první odhalí, který, vyhrál!

Shrnutí

První číslo Šotka stojí za koupení, za ty peníze si koupíte dostatek oddechového čtení na dovolenou i do práce. První číslo má dětské nemoci, které se jistě časem vychytají.

Otázkou je, zda si časopis najde své čtenáře. Je totiž (zatím) poněkud nevyhraněný. Mezi inteligentní humor se občas připletla třeskutost jak z estrády Petra Novotného (pokud ještě existuje). Možná je to to, co čtenáři chtějí a vyžadují, ale já dávám přednost vyprofilovaným plátkům, jako je Sorry. Jenže Sorry je dotované, stojí dvacku a má asi čtvrtinový rozsah Šotka. Čas ukáže

Nejlíp uděláte, když si Šotka někde seženete. Uvidíte, jestli se mi dá věřit. A zasmějete se, za to vám ručím. Enjoy!