ipsace i tiskace

Jelikoz to citim prakticky stejne, muzu komunikovat! To musim nejak oslavit. Asi si dam podmasli.

ale tu hranici toho, co je SOUKROMÉ nemám danou striktně těmito kritérii, ačkoli jsem o tom dřív nepřemýšlela, protože jsem ani nikdy nic nezveřejnila. Soukromá korespondence je pro mě něco, co je pro mě osobně důležité, kde vnímám, že mi pisatel DůVĚŘUJE.
Možná budu šokovat, ale například K DOPISU, KTERÝ TUTO DůVĚRU APRIORI NAPADÁ A KTERÝ JE ZALOŽEN NA VÝČITKÁCH A NAPADÁNÍ od mě neznámé osoby, k takovýmu dopisu, kterej se mě nijak nedotýká, nemám žádný citový vztah a vnitřně necítím zodpovědnost k obsahu a tedy ani k pisateli. Víc než důvernou poštu mi totiž připomíná komentář, který já klidně napíšu veřejně, zatímco pisatel se ho napsat neodváží, aby si nepokazil veřejné krédo.
Ale o to mi v článku, (který tě inspiroval k tomuto tématu) vůbec nešlo.
Teď jen vysvětluji, co vnitřně vnímám jako soukromé. (to neznamená, že zveřejním každou blbost, která mi poštou přijde. Ono to stejně nikoho nemůže moc zajímat.)
A co se týká e-mailů od osob, které znám osobně, tak tam je to bez diskusí. Ona ta kvalita obsahu bývá taky dost odlišná. Proto se mě taky může dotýkat.

(ponocuju a pracuju:-) Spíš se pozastavuju nad tím, jak si lidi bez skrupulí ukazují textovky na mobilech. "Podivej co mi píše..." (přičemž oba pisatele znají) To třeba nesnáším, nedělám, a ačkoli je to běžné, příčí se mi to rozhodně víc, než ukázání více či méně anonymního e-mailu.

Můžu prohlásit, že mejly zveřejňuji, přestože jsem ještě žádný nezveřejnil, avšak skrupule bych přitom neměl?

Jednou jsem osobně míněnej mejl zveřejnila a nemám z toho pupínky ani maličko. Bylo to po varování, že to udělám, přesně jsem věděla, proč to dělám a co tím způsobím, a to jsem taky způsobit chtěla, páč ten dotyčnej ani jako spam odbouchnutelnej nebyl (má více cestiček, bohužel), tečka, děkuji za úspěch. :-)
(No, ale nedávno mi napsal zase a zase tak podobným stylem na zabití, takže ani zveřejnění mejlu asi není úplně stoprocentní stop metoda, ach jo.. :-))

[5]
Pokud jenom píše, tak to ještě jde, ale je otázka, jestli mu to vydrží, nebo jestli přitvrdí – viz http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2007072301

Vidím to podobně jako Roj. Co se osobních emailů týká, není pro mě vůbec podstatné, co já považuji za soukromé či nikoli. Primární je fakt, že odesilatel zvolil záměrně formu dvoustranné komunikace a nikoli veřejného vykřikování. Tedy má zřejmě důvod (nepodstatno jaký), proč o věci mluvit výhradně se mnou. To plně respektuji a očekávám totéž od ostatních. Pokud už bych měla potřebu zveřejňovat, považuji za férový přístup Rulisy, tedy nejprve dotyčného upozornit, že pokud nepřestane obtěžovat, budu nucena podniknout určité kroky. :)

Dfens - no potěš koště... :-(

[2] Sebepresvedcivejsi pohnutka neni duvodem k poruseni obecnych zasad.
[3] Ukazat textovku znamemu neni totez co hodit ji na internet.

[4] dik za upozorneni :-)
[5] budu se ze vsech sil snazit nestat se tvym zhrzenym obdivovatelem, Ruli :-)

[6] To je sila, ale tam uz zdaleka neslo o komunikaci mezi dvema lidmi.
Ti Misini kamaradi mohli Misu zachranit, kdyz na to nemela dost sil sama. Nechat nekoho poradne zmlatit neni tak financne nedostupna operace.
Dostat OPAKOVANE poradne do drzky je lepsi nez vsechny lapaky a psychiatri dohromady. Vim to. A jestli Misu sledoval, byl dost predvidatelnej a zranitelnej.

Ad6 dfens - to je tragédie, achjo.
Blbý, že ani psychopata, co dlouhodobě obtěžuje a škodí na stále stejných místech a má jít do kriminálu, policie neodchytí.

Čistě hypoteticky: kdyby mně jako blogerovi Honziemu napsal mail bloger Roj a mail se týkal probíraných témat na těch blogách, tak bych klidně ten mail zveřejnil. Mimo jiné i proto že nevnímám Roje jako osobu ale spíš jako internetovou entitu.

[11] Tuhle nadavku jsem jeste nikdy nedostal :-))

[12] Taky jsem dlouze přemýšlel než jsem našel ten správný výraz :-)

ad 1) Zdůvodnila jsem, jak to mám. Odsoudit to dogmatickým tvrzením není to camé jako přemýšlet o tom. Kdyby sis to převedl do jiné roviny: Například v reálném životě, musel bys o tom začít přemýšlet hlouběji. Představ si třeba situaci, kdy tě někdo soukromě napadá a obtěžuje, třeba i vydírá, ale dělá to soukromě právě proto, že kdyby to dělala otevřeně, ví, že by byl odsouzen. Ví, že je to špatně. To je přece taky soukromé.
A upřímně: Nechci nikomu nic podsouvat, ale upřímně - mě přijde, že vás to popudilo a pohoršilo spíš pro ten obsah, protože to bylo možná od někoho, od koho byste to nečekali a kdo má obecně rozhodně větší sympatie, než já. Možná jsem vám svým činem zkazila dosud celkem pěkné iluze. To samozřejmě vzbuzuje nevoli a člověk se brání. A hledá viníka, který ten image pokazil. A vezme si na pomoc morálku.
Kdyby ten mejl byl pozitivní a obsah očekávatelný, nikdo by morálkou neoperoval.
ad 2) - podobné jako jedna. Můžeš popřemýšlet nahlas v čem je to jiné? Jka jsi k tomu došel? Jinak je taková diskuse k ničemu.

[11] [12] - já bych použil spíš termín instituce, ale nevím, zda by to ROJe nenaštvalo ještě víc :)

[9] Když o tom tak přemýšlím, tak jsem přišel na to, že jsem nikdy majl ani zveřejňovat nemusel. Mám totiž silnější nástroj jak ze svého osobního prostoru zlikvidovat nechtěné. Klávesa Del spolu s poctivým ignorováním udělají největší kus práce.

Ovšem kdyby šlo o mimořádný kus blba na druhé straně drátu, tak proč tím publikum nepobavit. No ne?

pouzivame klavesu Del, viz [16]
[14] Dogmata jsou vyborna vec. Pouzivanim tohoto konkretniho dogmatu se snazim dosahnout toho, aby mi lidi psali mejly a nebali se do nich davat informace. Vysledek je, ze mi lidi pisou mejly a davaji do nich informace.

Kdyz nekomu ukazu SMS, vim komu jsem ji ukazal. Kdyz vybl(ej)oguju mejl, nemam zadnou kontrolu, kdo z toho co pozna, zdali si to precte/neprecte odesilatel, jeho kamosi. To je jen jeden z tech rozdilu, ktere jsem popsal jednoduchou vetou.

[15] cely zivot se snazim o sebeinstitucionalisaci! :-)

9/bod 5:
Žádnej strach, Roji, jsem přesvědčená, že do toho máš zpropadeně daleko. :-))

Jinak, mně mejly taky lidi píšou. Většinou do nich dávají informace, ale občas chtějí i informace ode mě, aby se ujistili, že se nemýlili, když se jim nechtělo moc věřit informacím, co jim o mně dodal nějaký zhrzený obdivovatel. :-)))

tak to jo:-) Kvůli tomu jsi téma snad ale otvírat nemusel... nemám strach, že by mi chyběly mejly, které se mi někdo bojí poslat. Když se mě někdo bojí, tak se bojí především sebe a nestojí si za svýma myšlenkama. Co s nima teda? To ať si je radši nechá. (Ale s tím, že by mi nechodily důvetrné mejly, problém opravdu nemám:-) )
A krom toho, dogmata jsou taky od toho, aby se o nich pochybovalo a aby ses s nimi konfrontoval, když zjistíš, že jsi s nimi vnitřně v rozporu. Ale ty nejsi tak kontroverzní, nejdeš do příliš ohrožujících věcí a do nejistot. Ale to je věčné téma: Morálka, vina, viníci a oběti, dobrý, špatný...

A co se týká těch sms, tak s tebou nesouhlasím, protože pisatel (kterého znáš osobně) DůVĚŘUJE a sděluje informaci TOBĚ. Ne tvému kamarádovi, kterého TY dobře znáš. (jasně, taky záleží na tom, co v tý sms je. Ale mnohdy mi někdo podstrkoval pod nos třeba citová vyznání třetí osoby... jakože pro pobavení... a to se mi ekluje i od sebelepší kámošky. A o tom taky mluvím.
Co se týká e-mailu, nechci se opakovat, je to v č.2.
Kromtoho je vůbec otázka, nakolik je zrovna e-mail vhodným prostředkem k sdělování intimních věci. Myslím, že skutečně to nejsoukromější se e-mailem nesděluje. Sama s tím taky tak trochu počítám, když e-maily píšu. (V psaní milostných dopisů na papír jsem například svého času byla docela dobrá:-)))

Posloužím příkladem ze života. Zrovna před nedávnem mi psala jistá slečna, že má nějakou nabídku pro Bloguje, a že i když ví, že ji nemám rád, tak že mi to nabízí, ale že si přeje, abych s ní jednal s úctou. Odpověděl jsem jí, že fajn, že by to měla probrat především s provozovatelem Bloguje, že mohu schůzku domluvit a na margo toho "nerad" jsem podotknul, že s tím nemám problém a že k ní nemám žádný vyhraněný postoj. Slečna odpověděla dalším mailem, kde jednou větou zmínila že tedy jo a několika odstavci rozebírala to, jak ji nemám rád, že jsem to už dal několikrát najevo, a jak je jí to vlastně úplně jedno. Odpověděl jsem jí opět ve stejném stylu a dodal jsem, že když je přesvědčená o tom, že mi je nesympatická, tak má asi recht. V dalším mailu už o nabídce nebylo skoro nic, zato tam rozebírala, že chtěla nezištně pomoct, i když ví že ji nemám rád, ale po tomhle že nemá ani nejmenší náladu něco pro Bloguje dělat, že ona spolupracuje jen s lidmi s nimiž je jí dobře, že s někým takovým jako jsem já..., že ona chtěla a byla rozhodnutá pomoci i přesto, že ji nesnáším, ale že když jí podsouvám nějaká invektiva(?), tak že... atakdále.

Nemá smysl to rozmatlávat dál. Vyměnili jsme si asi deset, dvanáct mailů, jeden hezčí než druhý, končilo to důrazným doporučením z mé strany, aby si trhla nohou. No naprosto stejné schéma, o jakém v článku psala Ann.

Názor jsem si z toho udělal jednoznačný, skoro takový jako v článku od Ann - té slečně šlo asi o něco úplně jiného než o nabídku pomoci, chtěla snad cosi dokázat, těžko říct, ono to prokletí ženské komunikace...

Mohl jsem tu mailovou korespondenci zveřejnit? Samosebou. Jsem v těchto věcech stejného názoru jako Ann. Mohl jsem ty maily zveřejnit, dokonce kdybych tak učinil, tak bych identifikační údaje ani neodmazával. A proč jsem to neudělal? Protože by to bylo zbytečné a nezajímavé. Takových slečen, hrajících nějaké podobné psychohrátky, po světě běhá... Koho ale zajímají? Mě ne, mé čtenáře předpokládám taky ne.

To je celý důvod. Ne proto, že bych ctil soukromí oné slečny, ne snad kvůli zodpovědnosti nebo ohledům. Žádnými ohledy k té slečně netrpím. Sice připouštím, že jsem se sledováním její hry asi tak po třetím mailu nepokrytě bavil a přiznám se, že jsem ji záměrně provokoval (nebyl důvod jí odpovídat, ale zajímalo mne, jak to chce celé sehrát), ale silně pochybuju, že by se tím stejně bavili i další lidé, kteří neznají celé pozadí toho příběhu.

Ale když to tak probírám, tak si říkám, že bych to mohl, s ohledem na událost, která vyprovokovala tento zápisek, taky někde vystavit, co? Tak jo... Pokud snad někdo máte o tento příběh zájem, napište mi, já to celé někam uploadnu a pak pošlu URL...

Ahoj Roji, zdravím Tě, jsem tu poprvé, násilně přesměrován od Ann:). Můj komentář k Tvému článku: ANO. Ke komentáři Ann "mě přijde, že vás to popudilo a pohoršilo spíš pro ten obsah" má odpověď: NE. (Hned na začátku jsem zjistil, že zveřejnila soukromou korespondenci a dál nečetl.)

Tak jsem konečně zabral a šel se podívat k aničce na blog. A je to přesně to, o čem jsem mluvil. Zopakuji a doplním.

Ovšem kdyby šlo o mimořádný kus blba na druhé straně drátu, tak proč tím publikum nepobavit, pokud jsem v dobrém rozmaru. No ne? Je to asi stejné, jako "Ivánku, kamaráde..." v podání Čtvrtníčka a Lábuse. Nic osobního v tom nevidím, jen legra.

Nelze nereagovat:
Ann, pokud tvrdíš, že zveřeňuješ mejly, protože předpokládáš, že si pisatel stojí za tím, co napsal (viz tvůj [19]), pak si stůj i TY za jejich uveřejněním a nemaž je. Takhle máš máslo na hlavě taky.

Netvrdím, že zveřejňuji mejly, protože předpokládám, že si pisatel si stojí za tím, co napsal. Přečti si pořádně kontext a nezjednodušuj.
Ten článek s citáty z e-mailů jsem smazala proto, že jsem pochopila, že je to za hranicí toho, co unesete. Nemám potřebu pohoršovat za každou cenu, když na tom nikdo nevidí nic, než pohoršení a nikdo není ochoten chápat myšlenku, kterou jsem se pokusila sdělit. Nejsem šílenej terorista. Ale za svým názorem si stojím.

já vím, arture, viděl jsi motivace té slečny zkresleně, podle sebe, možná máš se slečnami špatné zkušenosti... těžko tě přesvědčovat, že slečně šlo o věc a motivace byly čisté. Tuhle slečnu ale taky trochu podceňuješ a taky nemáš dostatek informací. Ta slečna ve svém záměru určitým způsobem pokračuje, bohužel bez tebe... (ostatně, maličko přesvědčit se o tom můžeš, pár lidí z bloguje.cz se toho nápadu chytlo a slečna je ráda za jejich spolupráci). A zveřejnit to můžeš, slečna by se nezlobila, spíš by ji potěšilo, že by se tím uvedlo na pravou míru, jak jsi to interpretoval. Ale byla by to zbytečná senzace. A o to mi fakt nejde.

a teď mě ještě napadlo jít od těchhle žabomyších válek a fakt něco co jsem navrhovala, udělat. (Ale asi to nebude pochopeno:-)

Mám velmi dobrou představu, o čem Arthur ve svém velmi trefném komentáři psal a podle mě to sedlo neuvěřitelně přesně. Rozdíl mezi jím popisovanými emaily a emailovým povídáním "s Maruškou" nevidím žádný, jen forma citového vykořisťování byla trochu jiná. Smutné půtky bolavých duší.:(

Jsem přesvědčená, že by podobných smutných diskusí nebylo, kdyby se každý dokázal řídit pravidlem "co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty druhým" a "zameť si nejprve před vlastním prahem".

on to Artur nepopsal přesně. Přesně to bylo tak, že jsem mu místo peněz pro bloguje.cz nabídla projekt, na které by se zdarma, včetně mě, tvořivě podíleli ti, kteří by chtěli, něco by se vydělalo a šlo pro provozovatele. Artur zareagoval kladně, navrhl schůzku. J8 to zatím začala dojednávat věci, které s tím organizačně souvisí, i s jiným blogerem. Mimochodem jsem v počátečním mejlu podotkla, že mám dojem, že Artur mě nemá od začátku v oblibě, což Artur potvrdil a vysvětlil proč. Mmj. vysvětlil, že blogery vnímá jako masu, k níž nemá žádný vztah, a další věci, které nebudu popisovat, neboť bych musela citovat, aby mi bylo uvěřeno. Že mě nemá rád, zopakoval ještě jednou, pravda, byl tam smajlík... mohla jsme to vzít s větším nadhledem. Jenomže v tu chvíli vzaly moje ideály pohodové spolupráce trošku za svý... a nakonec jsem řekla že do toho nejdu. Že svůj volný čas vlastně můžu věmovat spolupráci s někým, kde nemusím řešit nějaký osobní věci. Načež mě A. začal ubezpečovat, že se mnou ani jednat nechtěl, a že si snad nemyslím, že by s emnou jednal a začal být dost sprostý. Jen jsem mu vrátila mějl, kde píše o tom, že bychom se setkali a o tu věc projednali. Vrátil zpět, ale poslal mě do prdele s obviněním, co to na něj hraju, a že na to není zvědavý. A že kdybych chtěla, obrátila bych se na majitele serveru. Vysvětlila jsem, že jsem chtěla oslovit nejdříve jeho, jakožto na zakladatele, protože mi to přišlo jako normální, férovej postup... Takže jsem pokračovala bez něj. S majitelem mluvil někdo jiný, s kým to bylo taky v jednání. Jenomže mezi tím se rozjelo něco jiného, ten, který by celý projekt sponzoroval, mi to rzmluvil s tím, že už jednu podobnou zkušenost s jedním serverem (jináým než bloguje.cz) a jeho zástupci bylo těžké vysvětlit, že mu navrhovatel projektu nabízí něco zdarma, něco pro jeho uživatele. Prostě jen tak. Pro ideu. Ten zástupce to vnímal tak, že sponzor po něm něco chce a že ho vlastně otravuje. Přišlo mi to trošku podbné jako s Arturem. Nakonec jsme to odložili a když se naskytla jiná a schůdnější možnost, začala jsem pracovat na něčem jiném. Je to cestou menšího odporu a dělá mi radost, když někdo, kdo má talent a píše dobře, a má zájem, že může publikovat. O to mi šlo. To byl můj záměr. Jsem ráda, že se aspoň částečně, byť by měl jepičí život podařil. Nemám zapotřebí někoho přesvědčovat o tom, že mi jde o věc a že moje motivy jsou čistý. A pravda, trošku mě zamrzelo, že právě Artur, kterej s tím, kolik je opruzu kolem věcí, který někdo dělá JEN TAK PRO RADOST, má zkušeností asi nejvíc. Že mu bylo šmahem jasný, že rozjíždím nějaký ubohý pyschohrátky. Proč bych to proboha dělala?
A ty letinko, můžeš mít pocity sebepřesnější, ale´do tý věci nevidíš. Já vím, proč ty pocity máš. Cítíš se ukřivděná a nemůžeš zapomenout. Jako mnoho z vás ostatních.

za ty překlepy a nedoklepy.

[26] "Možná máš se slečnami..." - ano, se slečnami tohoto druhu (po aTeovsku "psychorachejtlemi") mám zkušenosti veskrze špatné, proto k nim necítím špetku soucitu či taktu a jednám s nimi tak jak si zasluhují - tvrdě, na rovinu a bez ohledů, naprosto stejně jako jednají ony.

"Motivace byly čisté" - jistě, snad právě proto ta slečna pokračovala v řešení svých domnělých křivd a nezvolila nabízenou přímou cestu jednání s provozovatelem. Asi chtěla celou záležitost probírat se mnou. Jaká čistá motivace ji k tomu vedla? Že by něco z toho, o čems psala ve svém článku? Těžko říct, to asi ví jen ta slečna, i když i o tom by se dalo pochybovat.

"Nedostatek informací"? Jistě, mám taky nedostatek informací o tom, co dělá Angelina Jolie, trápí mne to asi tak stejně.

"Bohužel beze mne"? No - já toho nelituju, provozovatel taky ne a koukám že ani uživatelé ne, tak pro koho "bohužel"? Čeho na tom želet?

"Senzace"? Co je na tom senzačního? Je to jen ušmudlaná a trapná epizoda, z toho senzaci neuděláš. Jen mi to přišlo velmi, velmi podobné tomu příběhu, co popisuješ... Taky tam jsou pokusy o znehodnocení, pokusy dokázat že jsem se svým přístupem o něco připravil, pokusy vzbudit výčitky... Jak že jsi to psala? "V celé tzv. Komunikaci jde hlavně o to, že jedna strana (Maruška) je nešťastná a potřebuje do toho vtáhnout pomocí VÝČITEK z nichž se skládá 80 procent její komunikace někoho druhého (tentokrát mě)." No tak zhruba taknějak podobně. Ta slečna z mého příběhu, říkejme jí Baruška, zase chtěla tzv. komunikovat, protože chtěla rozehrát hru na Uraženou Osobu S Dobrou Vůlí. Ta snaha dosáhnout Uražení byla s pokračující tzv. Komunikací čím dál patrnější... Co je na tom senzačního? Nic. Jen já o tom na rozdíl od tebe nenapsal. :)

hele Arture, já se směju :-) vysvětluj si to jak chceš... ale nechceš-li o tom jenom tak drbat, tak to celé od začátku do konce zveřejni, nic a nevynech, ok? Dávám ti svolení. Nebude mi to vadit. Docela by to upřesnilo tvůj výklad. A jdu něco dělat, tohle je ztráta energie a času. Jo, a byla a jsem šťastná :-) protože mám dost svobody k tomu dělat s lidma, se kterýma chci já. Naštěstí. Děláš to jistě podobně, tak víš, že se v situacích, kdy tě někdo odmítně, (byla jsem to já) nemusíš se cítit jako osoba s uraženou dobrou vůlí. Já ji mám pořád, jen jsem ji přesměrovala jinam.

[30] Aspoň nelži... Do prdele jsi poslána nebyla a sprostý jsem na tebe rovněž nebyl. Ale když ses tak hezky přihlásila, tak prosím: http://www.maly.cz/misc/ann.html

"Cítíš se ukřivděná a nemůžeš zapomenout. Jako mnoho z vás ostatních." - Už to mám! Všichni jsme tu ukřivdění a nemůžeme přenést přes srdce, že ty jsi tak báječná... Tak to je ta myšlenka, co se táhla tou tvou tzv. Komunikací a já ji nemohl furt uchopit! ;) Tak už je jasno.

Dál myslím nemá smysl cokoli dodávat, takže nic dodávat nebudu.

omlouvám se, do prdele ne. Trhla jsme si nohou:-) není to snad tak strašná (úmyslná) lež:-)
Tím jsem nemyslela, že jsem báječná a jestli někdo, ke komu jsem byla tvrdá, NENÍ ukřivděný, tak NENÍ. Tím lépe. Já měla jen takový pocit.

Koukám žes stihla odpovědít ještě než jsem dopsal 34, tak zde máš dodatek:

[33] "víš, že se v situacích, kdy tě někdo odmítně, (byla jsem to já)" Takže tys mi nabídla spolupráci a pak jsi odmítla se mnou spolupracovat. No, tak aspoň že ti ten dobrej pocit z toho, žes odmítla TY MNE, zůstal, ne? :)

Vsuň si to za to "Tak už je jasno." ;)

"A ty letinko, můžeš mít pocity sebepřesnější, ale´do tý věci nevidíš. Já vím, proč ty pocity máš. Cítíš se ukřivděná a nemůžeš zapomenout. Jako mnoho z vás ostatních."

Hezký večer Ann :), už jednou jsem tě moc prosila, aby ses nesnažila být vykladačem mých pocitů, slov či myšlenek. Slíbilas, že to pro příště vypustíš a já doufala, že svůj slib dodržíš. Prosím proto ještě jednou, opravdu upřímně, abys nemluvila o tom, že víš, co cítím. Opravdu je to nesmyslné, protože naše vnímání světa je diametrálně odlišné. Skutečně nevím z čeho být ukřivděná a co nemám zapomenout. :)

ok, tak nejsi, beru zpět, tím lépe:-) Nechtěla jsem se tím komnentem dotknout.

Tak jo, tak vážně, Ann. Proč jsem to vytáhnul? Proč jsem tě provokoval? No z jednoho jediného důvodu. Celá ta záležitost je prkotina a banalita, možná plná nedorozumění. Stejně jako ten dialog, který jsi popsala ty. Naprosto. Nemám touhu se k tomu vracet. Přiznám se, že sem to sem dal ale záměrně. Napadlo mě, že udělám jeden psychologický pokus, kdy necháš člověka říct nějaká tvrzení o třetí osobě a pak mu poradíš, aby si ta tvrzení zkusil říct o sobě samém.

Dal jsem ti teď krásnou příležitost, aby ses podívala na svůj vlastní článek z druhé strany. Cokoli, co tu říkáš o mně, může říct ona Maruška o tobě... Jak jí podsouváš svoje vlastní představy, jak podle sebe soudíš jí, že nemáš dostatek informací atakdále... A dost možná by i ta "Maruška" ocenila, kdybys mailovou komunikaci zveřejnila, nechť se některé věci uvedou na pravou míru... :)

Zkus se nad tím zamyslet a na to, co jsme si, se v klidu vykašli. Pro mne jsi vzduch, není důvod proč bych měl já pro tebe být něco jiného. Jen si na tuhle situaci vzpomeň vždycky, až budeš anticipovat něčí motivace...

Měj se fajn.

ježišmarja...nech toho... jestli je to takhle jasné tobě, tak jo. Zajímavý jakých detaily vždycky vypíchneš. Takový pocity, kdy se ti zpětně potvrdí, že odmítnout někoho bylo docela rozumné (aniž bys v tu chvíli přesně věděl proč... prostě jen pocit) jsou myslím docela běžné a v pořádku. To přece zná každý. To mi snad nebudeš vyčítat.

Hlavně už toho, děti, nechte. Za chvilinku jdu spát a jestlu tu ráno najdu o 65 komentářů víc, tak se budu zlobit, páč zítra hned ráno máme v práci poradu, takže si to dočtu až někdy po obědě a to už tady nebude 44 ale 144 komentářů a já čtením zabiju celé páteční odpoledne.

A to nechcete, ŽE NE??!!

arture možná to nevíš, ono to ale zveřejněná bylo (beze jména). Jenomže lidi začali zvracet z toho, že jsem porušila morálku...
Čistě akademicky - všimni si, co v naší korespondenci podsouváš ty mě. Já se k tomu nevyjadřovala a nevyjadřuju. Právě proto, co uvádíš ty - protože jsou to nesmyslný šarvátky - Ale všimni si, u koho v našem případě začalo podsouvání a u koho vůbec nezačalo. Přitom jsme ti pouze dávala příklad toho, že jsem podnikla věcné kroky. Podle tebe jsem tě jima ale chtěla "dojmout", "zapůsobit" atd... Tady debata pro mě skončila.
A co se týká Marušky, jasně někdy jsem taky jako maruška, ale spíš v osobním kontaktu, kdy není čas na přemejšlení a uvědomění si, co se právě odehrává)
Maruška - a náš e-mail. srovnáváš nesrovnatelné.(navíc se nedivím, když jsi ho asi ani nečetl, a proč jsem ho dala pryč, jsem řekla)
JInak máš samozřejmě pravdu, že projekce dvou lidí se různě prolínají a nikdo není dokonalý. Taky jsem nikde nenapsala a netvrdím, že jsem dokonalá. Uvedla jsem pouze příklad, jednoho komunikačního modelu. V něm jsou rozpoznatelný hranice. A proto jsem taky téma KOMUNIKACE otevřela. Že si to vykládáte tak, že pranýřuju někoho, že neumí komuikovat, a nemluvíte k věci někteříú k věci, někteří ke mně, to už je věc jiná).
A dál už taky nemám potřebu to rozebírat. Pochybuju, že se v tom vůbec někdo chce orientovat.

JOhny: to je slovo do pranice. Já teda nejdu spát, ale pracovat. :-(

Hele lidi, mám taky návrh. Co takhle znovu oprášit projekt MISS BLOG?! To by bylo křivd a uražených bloggerek... tipuju devět z deseti. (jízlivý úšklebek)

jo, to by asi bylo...:-)

Koukám, že jsem zase úplně mimo. Tady nejde o to, zda zveřejňovat, nebo nezveřejňovat. Dnes se tu opět rozmatlávají hovínka. A já myslel, že je to nějaká sranda...
Už se tady v těch vztazích nevyznám.

Je-li jeden/jedna z diskutujících tzv. samonasírací typ, který se v průběhu diskuse odkope, aniž ho k tomu někdo vyzval, je to velmi poučné, byť tristní.

BTW: Nechcete si přečíst, jak mi spousta lidí z celého světa nabízí prodloužení pohlavního orgánu? Jestli ano, tak máte smůlu, je to soukromé sdělení. (škleb)

[46] Mit na blogisku realityšou, ktery se nijak nemusis ucastnit - co vic si clovek muze prat! :-)))

stačí říct :-)))

Sakra, tak já to dočtu až do konce, abych nakonec zjistil, že přepis e-mailové komunikace ze stránek AD zmizel? Vraťte mi VSTUPNÉ!

no, proč to asi Artur stáhnul... já chtěla aby to tady bylo, když už to nakousnul. Řekla jsem mu, aby to sem dal. A dám to na svůj blog... On mě nevyprokoval, já to chtěla. Jen aby bylo jasno.

[18] Chci se zaradit do fronty adresatu! :-)

[50] Tak tak!

[51] Hm hm hm, někdo zveřejnil tvou korespondenci a pak ji stáhnul, co mi to jen připomíná...?

Je to tam zpátky i s Disclaimerem, když po tom tak toužíš, já nemám žádný důvod se za to stydět, ale pokud to chceš brát jako nějaký "no proč to asi stáhnul" a něco naznačovat, tak spánembohem... ;)

[54] Jsi zlý, Mlékaři Arthure :-).

[54] nebo spíš [51] Že jsem tak smělý... co s tím vším má společného aTeo?

Tak nevím, ale mě ta korespondence mezi AD a ann vůbec nebaví číst, vás to baví? A navíc by měl Arthur zveřejnit veškerou jejich korespondenci od počátku věků, abychom měli jasno :-)))

Hezký, fakt. Jednou to vyjde knižně.

:-) neberu to tak, napadla mě otázka, proč jsi to asi stáhnul, toť vše.

mě to taky nebaví... vůbec mě to už nebaví a nebavilo. Víte co jsem tak trochu čekala? Že se něco stane, a vzejde z toho něco pozitivního, co by bylo vidět. Že se nad to budeme schopni přenést a někdo třeba u komentu č. 27 řekne: Tak jo, co kdybysme do toho šli?! Někde tam už jsem tuhle trapárnu chtěla ukončit. Jenomže blogování se odehrává jenom na poli virtuálních pochodů. Někdy je mi ten prostor zoufale jednoplošnej, ubohej a malej. Protože ve virtuálním prostoru se nedá udělat nic reálnýho. Myslela jsem, že dá, že to virtuální identity jsou schopni přesáhnout. Protože jsou pořád jenom lidi a je to lidská tendence. Lidi vždycky budou potřebovat dělat něco skutečnýho. Tohle je fakt onanie.
Přijde mi pošahaný trávit tolik času emailama a diskusema, i když vidím, že to nikam nevede. Proč to vlastně dělám, kurňa? :-) Ptám se opět.

[56] To je prosté: aTeo to totiž celý vymyslel. Žádná Ann neexistuje, je to aTeem vymyšlená postava v jeho grandiózním díle - něco jako Sága rodu Blogythů. aTeo si za tím účelem založil 115 blogů a splétá složité osobní vztahy, do kterých někdy vstupuje jako vypravěč ve starořeckém dramatu, někdy dělá jen komentující chór. Úžasná epopej. Již brzy na vašich obrazovkách! V hlavních rolích Jiří Bartoška, Václav Knop, Jiří Krytinář a Jorga Kotrbová.

[59] Ta otázka, na kterou jsem v [39] odpověděl? Aha...

[60] Aha, takže ty jsi vyzývala k tomu "dělat něco rozumnýho" a přitom ses v tom všem dál rejpala, ačkoli jsem od začátku psal a několikrát opakoval, že nemá smysl nic takového zveřejňovat, že to je pro nezasvěcené nuda, že to je ztráta času, trapná záležitost... Osobní. Trvala jsi na tom, abych to takhle vytáhl, ačkoli to nebylo záměrem, záměrem bylo pouze ti připomenout, že i o tobě může někdo říct totéž co ty říkáš o "Marušce". Proto jsem psal o "slečně" a nejmenoval jsem - prohlásila ses jí sama a ačkoli se mohu o té motivaci jen dohadovat, tak třeba [26] či [30] hovoří jasně.

A opět: Účelem bylo připomenout ti stejnou situaci, kdes byla v roli "Marušky". Tys ji pochopila jako výzvu k pokračování v osobních sporech. Co mi to jen připomíná? Jo, už vím... :)

jestli jsi měl pocit, že mě provokuješ, tak jo, já ti ho neberu. Ale za sebe ti chci znova říct, že sama jsem tě o to zveřejnění sama požádala, protože interpretuješ něco, co si nikdo nemůže ověřit. To neznamená, že to všichni musí číst a že někomu něco vnucuješ. Neznamená to žádnou seznzaci, pro každýho to znamená přesně to, co od toho očekává, a mě je úplně jedno, co si o tom kdo pomyslí. Kdo chce, ten si to přečte a každý kdo chce, může si to interpretovat po svém. Ušetříme si čas zbytečnýma debatama, kdo co, komu, (mě to vážně nebaví) a nebudeme tím vytvářet pro publikum nějaký iluze.
Co se týká tvýho "psychologickýho pokusu," i pro ten bude lepší, když ti to nevadí, když to tady pěkně zůstane. Mě to taky opravdu nevadí.

Tím bych chtěla tuhle věc uzavřít. Fakt proti tobě nic nemám, neznám tě, jen jsem otevřela téma KOMUNIKACE a od toho se to odvinulo až sem.

P.S. A ten fór s ateem se ti povedl. :-)

Ne. Já jsem jen chtěla, abys to přestal interpretovat a každý, kdo chce, udělal si o tom svůj obraz. Interpretace jedné strany je vždycky dost zkreslující. To je vše. A už toho nech, ok:-)? A přihlásila jsem se k tomu, protože jsem ten náš případ znala a vím, že je to jinak, než jak jsi to vylíčil. Takže proč bych se k tomu nepřihlásila... Pak teprve mě napadlo, že by to mohla být příležitost se na tyhle půtky vykvajznout a něco skutečně udělat. Že s tou myšlenkou vstávám a usínám, to ti nevnucuju, protože to není pravda. Napadlo mě to při té příležitosti, kdy jsem napsala koment č.27. TO je vysvětlení. A už to opravdu Arture nechme.
Za hodinu jedu na dovolenou a nemám sbaleno, nic...akorát jsem docvakla práci.

Jo, a dovolená... to znamená, že si ode mně odpočinete!:-)

[61] A my dva jsme skuteční, nebo jsme taky stvořeni aTeem? Sebral jsi mi všechny jistoty (a prosperity)! :)

vyjadřuji obdiv tvé trpělivosti, ale překvapuje mne, že tak dlouho se účastníš hry, kterou ti někdo jiný nalinkoval... annlinkoval.

(Teď jsem pročetla korespondenci AD-Ann.) Nevím, jestli jsem někdy už viděla takovou kombinaci trpělivosti a slušnosti, kterou Arthur oplývá. Já ho žeru!

[65] Já jsem skutečný, ty jsi stvořen aTeem. Máš-li pocity depersonalizace, zmatení nebo máš-li pocit, že účinkuješ v blbý telenovele, tak si stěžuj jemu. Ale jestliže jednoho dne v 18:30 zjistíš, že jsi zmizel v letadle nad oceánem nebo že jsi jako zemřel, tak se pak nediv. Můžeš jen doufat, že zničeho nic vylezeš ze sprchy... ;)

[66] Nechce se mi zrovna nic dělat, mám čas a chci se před dovolenou trošku zabavit. Rozjíždět něco většího nemá smysl, tak jsem přemejšlel, jestli si zahraju Half-Life 2 nebo tohle. ;)

tak až teď jsem si přečetla tvůj DISCLAIMER... (Já žádný psát nebudu) a jen dodám, že jsem netušila, že jsi mi vlastně prokazoval laskavost, když jsi mě neposlal do háje hned. To bylo docela zásadní nedorozumění hned od začátku. Dovídám se to až teď. V tom případě tvé přání respektuju a odcházím do prdele i z této diskuse.

[69] Hurrah!

Kurňa, mám toho dost! Zahesluju svejch 115 blogů a klidně si čtěte ty sračky, co na Bloguje zbydou!!!

Omlouvám se všem, že se k věci vracím, ale byla jsem dlouho v práci a ráda bych ještě pár věcí Ann řekla.

Ann, je zřejmé, že máme na spoustu věcí odlišný názor, ale to doufám neznamená, že bych musela být tvůj nepřítel. Prosím zkus z toho při čtení následujících řádků vycházet a brát to jako moje postřehy a ne jako osobní útok. :))

Napsala jsi, že můžu mít pocity sebepřesnější, ale do tý věci nevidím. Chtěla bych ti vysvětlit, že při posuzování věcí rozhodně nevycházím výhradně z pocitů. Mohou být velmi zrádné. Daleko větší váhu přisuzuji faktům a souvislostem, tomu co vidím a jak mi to zpracuje hlava. Dovolím si proto zrekapitulovat pár postřehů.

Pokud jsem si dobře všimla, sama sebe prezentuješ jako člověka přímého, který jde proti proudu a co na srdci, to na jazyku. Takové chování jistě může mnohým hýbat žlučí, ale podle mě je to oceněníhodná vlastnost.:)) Nechápu potom ale proč vznikl problém v té emailové komunikaci. Arthur byl příjemný a na rovinu a jasně (tedy způsobem, který by ti měl být vlastní) ti vysvětlil svoje pohnutky a postoje. Navíc z jeho poznámky o nesympatiích a evidenci je cítit jen vtip a nadsázka (i viz smajlík) a žádná negace. Je evidentní, že se jen snažil korektně ukončit variace na téma "nemáš mě rád". Z toho textu křičí, že měl dost tvého pitvání jeho pocitů vůči tobě (stejně jako tys měla plné zuby Marušky) a proto se snažil humornou formou diskusi na tohle téma utnout. Proč tě jeho věcné a upřímné reakce urazily a vedly k ublížené pozici opravdu nechápu. Ne proto, že bych si neuměla představit, že i humor může nesednout, zabolet či rozzlobit, ale proto, že je to v přímém rozporu s tím jak sama sebe prezentuješ.

Marušku jsi označila za pravděpodobně narušenou zoufalou podivínku, která má tvůj soucit, protože komunikuje způsobem, který nechápeš a nerozumíš mu. Přitom podobný styl ublížené komunikace prezentuješ opakovaně, což jsi ostatně i sama přiznala v komentáři „jasně, někdy jsem taky jako Maruška“. Nedivím se tedy, že si Arthur na vaše povídání vzpomněl, když viděl, jak reaguješ v komentářích a tou původně anonymní příhodou (tedy velmi korektním způsobem) se tě pokusil vrátit na pevnou zem, aby sis uvědomila, že označovat druhé lidi za narušené a kroutit nad jejich chováním hlavou člověk jistě může, ale pokud se chová stejně, působí jako šašek bez sebereflexe.

A teď ještě k poslední věci. Máš ošklivý zlozvyk vydávat vlastní soudy o pohnutkách ostatních lidí za objektivní realitu…....(pomíjím teď, že mně co chvíli podsouváš podivnosti, kterým vůbec nerozumím) víš například zcela přesně, že Maruška psala místo komentářů emaily, protože se bojí veřejného odsouzení. V jedné větě jsi schopná napsat, že toho člověka nechápeš a to v té míře, že ho považuješ za narušeného a v druhé si klidně přivlastníš právo prohlašovat, že víš přesně, co ho k jeho jednání vede. Možná by bylo fajn, kdybys svoje názory příště označovala jako svoje názory. ;)))

[72] Neříká se tomu pokrytectví? :-)

sorry, že jsem tak zdlouhavá, ale zdá se mi, že se o tom chceš bavit vážně...takže na to přistupuju... a odpovídám. Nechci nudit, ale poslechni, co ti chci říct:

letinko, to je jedno, jak vnímáš Arthurovy pohnutky atd... já je vnímám podle sebe. Myslím, že do toho třetí strana nikdy nemůže vidět dost, protože třetí strana není ani já ani Art. Třetí strana to nikdy nemůže prožít jako dva zůčastnění, mezi nimiž se v určitém čase, a v určitém kontextu, odehrál onen rozhovor. A já to ani nechci s nikým pitvat ani se obhajovat. ¨Jestli z toho pro ostatní vyplývá, že jsem kráva, pokrytec, nebo kdovíco, tak jo. Tak to tak asi má bejt. Já za sebe ale vím, s jakými motivacemi jsem do toho šla, a jestli to teď někdo vidí v kontextu úplně jiný "causy," něbo arthovy interpretace, tak to prostě neovlivním. Mýlila jsem se, pokud jsem si myslela, že zveřejněním toh e-mailu něco upřesnější. Ne, lidi se vždy přikloní na stranu toho, kdo se jim spíš hodí. Je to ra emocí, je to obyčejněj bulvár, reality show, jak to nazval roj. Počítám s tím, že teď už se vždy všechno obrátí spíš proti mě. Ale stejně se nebudu obhajovat a vysvětlovat každej detail.
A co se týká mých názorů, to je právě ten omyl, že že řeknu SVůJ názor a někdo se domnívá, že ho vydávám za něco objektivního, něco, s čím se musí ztotožnit. Moje názory jsou samozřejmě jen moje názory, tvoje názory jsou zase tvoje názory atd... Nikdy jsem netvrdila, že ne. Můj názor je, že komunikace osoby, kterou jsem uvedla v onom mém článku, je narušená. Je to jen můj názor, nic jinýho. Že šlo jen o příklad a TÉMA bylo komunikace nikoli konkrétní případ a "vyřizování si pomyslných účtů s Mauškou", jsem vysvětlovala stokrát, jen pár jedinců to dokázalo pochopit. Proti Marušce jsem NIC neměla a nemám, zrovna tak jako jsem neměla nic proti Artovi, když jsem ho oslovovala. Nikdy jsem s ním do té doby přímo nekomunikovala, neznala jsem ho a neznám. Jen jsem věděla, že z jeho strany existuje jakási averze. A zkus jít do jednání s někým, o kom víš, že tě nemusí. Navíc mu nabízej službu zdarma! Jistě, že to vyzní, jako že mu lezeš do prdele. Jistě že jsem to věděla! Ale přesto jsem do toho šla. Ale v určitý chvíli couvla, protože jsem neměla zapotřebí se podbízet. To prostě z komunikace cejtíš! A vidíš, že Art to nepopírá. Prostě neuvěří, že moje motivace byly čistý a že mi šlo o věc. Proč, to si sám interpretoval a všem nám to vysvětlil.
Něco jinýho by bylo, kdyby odmítnul hned na začátku.
A v tomhle je zásadní rozdíl mezi tímhle příkladem a příkladem s Maruškou. Protože já jsem jí vyhověla s čistým úmyslem, ŽÁDNOU AVERZI JSEM Vůči ní NEMĚLA, abych se pak dověděla, že to z její strany byla jen hra, "protože nezapomíná", jak uvedla. Já jo, já odpouštím a vůbec by mě nenapadlo, že z její strany šlo o jakusi pomstu. Můj názor je, že je to narušený.
TO JE ZÁSADNÍ ROZDÍL MEZI TÍM, CO UVÁDÍ ART, aby mi něco dokazoval a udsvědčoval mě, že nejsem jiná.
Jenomže já nemám se před ostníma obhajovat a komentovat každej rozpor. Proto jsem chtěla, aby ty e-maily jednoduše zveřejnil.
Vymyslel si DECLAIMER... ok. Ať ho má, ať jsem v očích druhých za krávu. (vím, to nikdo nahlas nevyslovil, abych byla korektní) Ale mínění ostatních, ze mě v mých očích krávu neudělá. A to je pro mě podstatný.
Že má někdo potřebu říkat "TY jsi taky narušená a dokážu ti to", tak jo, ať dokáže, to mi dokáže kdykoli kdokoli, když bude chtít. Proto jsem ani nepsala žádnej DECLAIMER. Vím, že to je zase jen způsob, jak ovlivnit mínění o následujícím textu. Říká se tím: "Tady je text, ale vy byste si o něm měli myslet to a to." Do tohoto "boje" nejdu. Je to pod moji úroveň, a myslete si, co chcete.
Opravdu, myslete si, co chcete, vysvětlujte si to, jak chcete... usvěčte mě, když potřebujete.
Jo, a jediný, v čem jsem skutečně přestřelila bylo to, že jsem uvedla jako příklad narušený komunikace ten e-mail mezi "MARUškou" a mnou, aniž bych dobře ošetřila její anonymitu. Nebo jsem se na to měla vybodnout úplně.

The show must go on ... ?

Já osobně si říkám: "Ann je prostě Ann,"
nic víc a nic míň, ale nikdy ne ve středu (a dneska je navíc sobota).

četla jsem opravdu poctivě. :)

Myslím, že už jsi mi pár věcí vyjasnila a v některých s tebou souhlasím, ale v dalších pořád tápu, možná víc než před tvým vysvětlením. S třetí stranou a jejím zkresleným vnímáním máš nepochybně pravdu. Nicméně se domnívám, že to platí hlavně v situacích, kdy jde o mluvené slovo (tam každý pohyb, tón hlasu či pohled může velmi razantně změnit vyznění) zvlášť když je konkrétní rozhovor třetí straně prezentován jen jedním ze zúčastněných. Jsem ale přesvědčená, že u psaného textu je to něco jiného. Pokud hovor není převyprávěn, ale pouze publikován a čtenář vidí celý vývoj konverzace, které nepředcházelo žádné osobní jednání, troufám si tvrdit, že je schopen (právě díky odstupu) naopak vnímat obsah lépe než kdyby byl jeho přímým účastníkem (tedy byl citově zainteresován). Samozřejmě za předpokladu, že se dokáže oprostit od osobních sympatií či antipatií vůči zúčastněným. S tím já ale skutečně problémy nemívám.:)

Upřímně nevím, proč by někomu mělo z napsaného vyplývat, že jsi kráva a po pravdě nemám vůbec ráda tyhle pózy na téma, jak ti záleží jen na tom, jak vypadáš sama před sebou. Slovo „pózy“ jsem použila záměrně, protože kdyby ti to bylo skutečně jedno, budou tvé reakce diametrálně odlišné od těch, které předvádíš. Nepochybně jsou tu lidé, kterým tvé reakce z emailů přišly hloupé a hysterické stejně jako reakce Marušky na tebe (nepochybně říkám proto, že to tak vnímám minimálně já a Arthur), ale to neznamená, že by kterákoliv z vás měla patřit mezi skot. Můj subjektivní názor je jen to, že jste v daný moment nezvládly vlastní emoce a slabosti a otravovaly tím život někomu jinému. To se ovšem alespoň jednou v životě nejspíš stalo každému z nás. :) A kdos bez viny hoď kamenem.:) Proto mi připadá zbytečné a nesmyslné zkoušet se nanominovat do role oběti. Neber to prosím zle, ale tahle hra na chudinku, která má vyvolat v ostatních pocity viny a pisateli dát pocit, že stojí jako jediný spravedlivý mezi zloduchy taky nesvědčí o přílišné vyrovnanosti.

Nicméně zpět k tvé odpovědi. Nevím, zda jsem to nenapsala nesrozumitelně, ale snažila jsem se ti už prve vysvětlit, že opravdu situaci nevidím Arthurovýma očima, ale očima letinky. Čtu text, vidím tvé a jeho reakce a skládám si z věcných faktů mozaiku. Je mi jasné, že pro tebe muselo být těžké dilema, zda Arthura oslovit, zvlášť když jsi měla pocit, že jsi mu protivná. Tedy v první fázi vaší konverzace bych opravdu velmi ocenila, že chuť -něco prospěšného zkusit - u tebe převládla nad strachem, že budeš za rektálního alpinistu. To chtělo odvahu. Opravdu si ale myslím, že co bylo pro tebe v konverzaci primární, vylezlo na povrch poměrně rychle. Nevím, možná si to ani sama neuvědomuješ. Kdyby pro tebe byla spolupráce s bloguje důležitější než vyjasňování si emocí s Martinem, přijala bys kontakt na jeho kolegu a v jednání pokračovala v klidu s někým jiným s vědomím, že je prima, že když chceš něco bezvadného udělat, nemusíš se zabývat bručounem Dentem. Místo toho jsi ale rozjela variace na téma, jak si tě Arthur málo cení, prokládané slovy o tom, jak je ti to ukradené a jak to neřešíš. V tomhle ohledu je zmiňovaná paralela s „Maruškou“ do očí bijící. Mimochodem, jsem přesvědčená, že ti komunikace s Maruškou opravdu musela připadat ujetá, byla taková.

Psala jsi o tom, že každá vnímáme jinak Arthurovy pohnutky ohledně komentáře. S tím souhlasím a připadá mi to logické. Zatímco ty jsi v tom osobně zainteresovaná a máš spoustu emocí, já vidím fakta. A ta jsou taková, že Arthur napsal komentář, který byl tak anonymní, že ho nemohl pochopit nikdo jiný než ty a on. Kdyby tě chtěl zesměšnit, veřejně urazit či znectít, rozhodně by při své inteligenci nevolil tuhle formu, která ti nemohla vůbec ublížit ve vztahu k dalším lidem. Proto soudím, že obsah jeho sdělení byl určen výhradně tobě (jako jediné, která, kromě něj, byla v obraze) jako vlídné upozornění, že to, co vehementně nechápeš u Marušky, je model chování, který ti není zase tolik cizí. Ono i to tvé přesvědčení, že měl potřebu ti dávat najevo, že „jsi taky narušená a dokážu ti to“ zavání pořádnou paranoiou. Umíš si představit, že se ti někdo pokouší něco sdělit, na něco tě upozornit, dát ti impuls k přemýšlení jiným směrem, aniž by mu šlo o tvoje zničení? Napadlo tě někdy, že nemusíš být nezbytně cílem všeho kolem tebe? A kde vůbec bereš neustále tu jistotu, že my všichni kolem, kromě tebe, jsme jen loutky neschopné samostatného myšlení a úsudku? Loutky, kterým musí Dentové nebo nebo nějací jiní lidé vysvětlit co si mají myslet, co mají říkat, co mají psát. Jediná Ann, jako osamělý hrdina, vidí nepravosti a je schopná vnímat v jasných barvách to, co má zůstat skryto? Nepřipadá ti, že v takovém postoji je velký kus něčeho podivného?

Podle mě jsi přestřelila mnohem víckrát než jednou, ale to není podstatné, je to opravdu jen otázka osobního vnímání.:) A ještě poslední poznámka ohledně tvých a mých názorů. Pokud napíšeš „Já vím, proč ty pocity máš. Cítíš se ukřivděná a nemůžeš zapomenout.“ zásadně neprezentuješ téma jako svůj názor, ale jako objektivní pravdu. Víš, tedy je ti známo, nedomníváš se, nemyslíš si, nemáš pocit, nemáš podezření, ty prostě napíšeš, že to tak je. Pokud tedy oznámíš, že Maruška „to dělá soukromě právě proto, že kdyby to dělala otevřeně, ví, že by byla odsouzena“, nedovodí z toho kolemjdoucí, že tobě se to tak jeví, nýbrž vezme to jako fakt. Nejspíš o tom máš důkazy. Stejné je to, když řekneš „letinka si myslí, letinka chce“ a necituješ moje věty, ale doplníš svoje představy o tom, co se děje v mojí hlavě nebo duši. Navíc ses zatím do mých myšlenek trefila jen jedinkrát a to teď, když jsi napsala, že se ti zdá, že se snažím mluvit vážně. :))

ten posuvnik vpravo! :-)

Ja myslim, ze tohle uz by na knihu dalo!
Dekuji vsem zucastnenym. :-)

Vyhrávají ti s nejdelším komentářem nějakou cenu?

[78] Treba neco sladkeho? :-)

[78] Ano, vyhrávají pytel hrachu, kterým mohou o stěnu, až do omrzení, páč i v komentářích jim to jde velmi dobře ;).

smekám. z těch mailů a z těch komentů mezi těmi dvěma jsem došel ke stejným pocitům jako ty. ale dokázat to TAKTO sepsat, párat se trpělivě i podruhé s člověkem, který o ostatních přesně ví, že nemají mozky a tak "... se vždy přikloní na stranu toho, kdo se JIM spíš HODÍ". kde tu energii bereš, prosímtě?! :-)

[74] teda po dukladnem prostudovani vsech dostupnych materialu muzu, ann, ochotne nahlas vyslovit, ze v mych ocich za kravu jsi.

Docela by mě zajímalo, kdo byla ta slečna, co Arthurovi [21] nabízela spolupráci?

Nebo jsem něco přehlíd?

[83] To on nerekne. Ty nejhezci si nechava pro sebe :-)

letinko,
ano, je ještě něco za těmi věcmi, které čteš v mejlu, ale k tomu se už nebudu vyjadřovat veřejně. Myslím, že toho otravování bylo dost. Nebudu se dál obhajovat, neměla jsem to v úmyslu, nehraju si ani na oběť, jen jsem adekvátně odpověděla na tvůj podrobný a dlouhý komentář. Posílám ti tedy tentokrát stylově - e-mail.

c.85 je od ann:-)