ipsace i tiskace

Existuje jistá exhibicionistická úchylka, která se projevuje chorobnou touhou sdělit svá moudra světu. U mě se projevuje tím, že píšu tento blog. Je to převážně neškodná diagnosa, protože když vás ty moje kydy přestanou bavit, prostě mě přestanete číst. Blog je taková nenásilná platforma.

Problém nastane, když si někdo z takto postižených lidí najde platformu nepřeslechnutelnou. Volání telefonem do rozhlasu. Jeden z případů popsal Filip. Postupem doby vykrystalisovala malá skupinka úchyláků, kteří se od rána těšili, jaxi každodenně zakdákají pro půlmilionové auditorium. A možnost telefonické zpětné vazby v rozhlase tím přestala plnit svůj účel, ztratila smysl. A Honza pochopil...

Od letošního jara se na Radiožurnálu začalo pomalu přecházet na SMSky a emaily a dnes už je možnost promluvit do étheru omezena jen na vědomostní soutěže. Někdo tomu říká omezení svobody slova, já tomu říkám úleva. Uff, to to trvalo!

Publicistika?

Dlouholetý pořad Radiofórum měl podobu diskuse několika hostů na dané téma. Zhruba v polovině býval přerušen telefonáty posluchačů, v závěru se na tyto telefonáty reagovalo. Tak to šlo snad desetiletí. Pamatuji si, jak mě kdysi překvapilo, že je tento pořad žánrově zařazen do publicistiky. Moje chápání tohoto pojmu bylo poněkud jiné.

Tato dnes už "stará" podoba Radiofóra měla snad jedinou výhodu. Pokud vás téma zajímalo, bylo někdy rozebráno do hloubky, většinou se ale jen dlouze tlachalo o ničem. A to nemluvím o případu, kdy vás téma nezajímalo. To jste mohli s klidným svědomím přeladit s tím, že určitě o nic nepřijdete.

Tax tím je konec! Nevím přesně od kdy, ale už asi měsíc se z Radiofóra stal opravdu publicistický pořad. Má to spád, spousta informací, žádné kecy. Měl jsem štěstí, že jsem zachytil první vysílání nové podoby, nejdřív trochu zaskočen, ale asi po pěti minutách jsem byl nadšen! Ano, tohle patří na stanici typu news. Nekonečné diskuse se musí vykopnout na Prahu nebo jiné vysílání pro důchodce.

Teď mě tak napadlo... nejsem si jistý. Nepřestali oni vysílat Vaše téma? Mám dojem, že jsem ho už nějak dlouho neslyšel. Taky mě štvalo. Ale asi existuje dál, vždyť to by bylo moc blaha najednou.

Martin Veselovský

Všiml jsem si ho, když jako nováček uváděl pořad "Nad věcí". Byl o třídu lepší než Pavlína Wolfová a hned jsem měl dojem, že je ho tam škoda. Dnes je po Pokorném jasnou dvojkou na rozhovory. Dokáže se ptát, nenechá se zblbnout. Je zákonité, že dostal samostatný pořad 20 minut Martina Veselovského, který do určité míry nahrazuje starou podobu Radiofóra.

Je opravdu požitkem sledovat, jakým způsobem vede rozhovor, pokud proti němu sedí nějaký demagog, bez ohledu na politickou příslušnost. Schválně se na to někdy zaměřte. Učebnici rétoriky dokáže přečíst každý, ale on to dokáže uplatňovat v reálném čase.

Sport

Sportovní reportáže mají na Českém rozhlase vynikající tradici, kterou se předchozí garnitura snažila zadupat do země. Byla to doba Píchova temna. Když se do čela dostal Poky, zajásal jsem, protože vím, že on sportu rozumí, dokonce vím, že dokáže i reportovat.

Blahodárné působení začalo rychle. Vrátily se živé reportáže ze sportovních podujetí, rozšířil se počet sportovních rozhovorů a komentářů. Hokej, fotbal, ale i méně masové sporty, radost pro fanouška.

Naplňuje se tak hlavní smysl a poslání rozhlasu jako takového. Být ihned při tom. Je jedno, jestli je to přílet Marťanů, demise vlády nebo sportovní zápas.

Není všechno ideální

Abych nepřechválil, stále je co zlepšovat. O mizerném dopravním zpravodajství jsem psal. Také by bylo dobré, kdyby si dramaturgie uvědomila, že když je v programu hudebních pořadů jako šafránu, není nutné, aby je průvodci uváděli "kůl" dikcí, jako by hovořili k puberťákům. Vždyť je poslouchají titíž posluchači, jako třeba zmiňované Radiofórum.

No a hlavně ty znělky. Hlavně Sportžurnál ať vrátí tu originální dixilandovou versi písničky Josefa Kumoka – Ta naše jedenáctka. Pak budou hloboké rány konečně zaceleny.