ipsace i tiskace

Psal se rok 1998. Bylo pár týdnů po slavném Naganu, když jsem si pořídil internet domů. Seděl jsem u toho od rána do večera, převážně na stránce hokej.cz, kde tehdy měli úžasnou vymoženost. Diskusní fórum! Fungovalo velmi podobně, jako tadyto na bloguje, jen bylo pro všechny články společné a nemělo žádné ochrany proti spamu. Tehdy žádný spam neexistoval.

Byl jsem nový a vyjukaný. Všiml jsem si, že občas se za příspěvkem někoho zkušenějšího objevila dvojtečka, pomlčka a závorka. Nejdřív jsem myslel, že je to nějaká chyba, překlep, nebo že mi blbne Neckejp. Ale když to Šárka, úžasná uživatelka, kterou jsme všichni milovali a zdálo se nám o ní průměrně osmkrát za noc, napsala asi počtvrté, došlo mi, že to asi píše schválně. Zeptal jsem se, co to znamená? Odpověděla, že se na to mám podívat s hlavou skloněnou doleva. Dál nemusela nic říkat a začal jsem to tak psát taky. Celá procedura pochopení trvala asi 10 sekund a nemusel jsem ji nikdy opakovat

Po tomto ántré můžu přejít k věci. V červenci vznikla neformální Společnost přátel bezbariérových smajlíků. Pokud se vám nechce studovat původní pohnutky, řeknu jednou větou, že "nevidomí smajlíky nevidí, čtečky jim to přečtou jako interpunkční znaménka a hodně nevidomých si interpunkci ve čtečce vypíná". Takže je lepší smajlíky opisovat do závorky.

Možná je to pro nevidomé opravdu nepatrně lepší. Zatím. Je totiž otázka času, kdy se chytré čtečky naučí smajlíky rozeznávat a interpretovat hlasově. Zatím to tedy možná neumějí. Ale! Pokud si nevidomý nevypne čtení interpunkce, smajlík hravě identifikuje i z (neobratné) interpretace čtečkou. Pochybuji, že mu to bude dělat problémy větší, než to dělalo mně v roce 1998. Slepí nejsou hloupí.

Ovšem opisný smajlík je pro mě něco jiného než grafický, něco, co mi nějak neleze přes klávesnici. Nedává prostor pro fantasii čtenářky. A ta je pro mě důležitá, čtenářky bez fantasie k životu nepotřebuji ;-)

Proto zůstanu u smajlíků grafických.

Nevykládejte si to špatně. Nemám nic proti bezbariérovým smajlíkům ani si nemyslím nic negativního o těch, co se rozhodli je používat. Jen na to mám výše uvedený názor a jednám v souladu s ním.

Genese

Líbí se mi na tom jiná věc. Když se na blog usmev.bloguje.cz podíváte, zjistíte, že v něm už přestává jít jenom o smajlíky. Aleko, Teketapa a další na něm postupně přicházejí na další souvislosti a postupně se dopracovávají k zásadám přístupného webu! Sice by někdo mohl s pohrdáním řící, že objevují dávno objevené, ale poznání vlastním bádáním je mnohem cennější než poznání vnucené někým jiným. A taxe přes bezbariérové smajlíky nakonec nezanedbatelná skupina lidí dostane až k zásadám přístupného webu a dogmatu W4D. A stránek, které tyto podmínky splňují, je stále proklatě málo.

Já jsem si tuto smajlíkovou etapu pouze dovolil přeskočit, svůj blogísek totiž přístupňuji co nejvíce, jak umím. I krásným nevidomým uživatelkám (odzbrojující úsměv).