Řekl bych, že dvojka je typicky český způsob přežití. Už od dob Habsburků přes komouše až ke "švarc-systému" zaměstnávání lidí. Ale já se chci věnovat třetí možnosti, u nás poměrně málo využívané a některými opovrhované. Řeč bude o aktivistech a svatému boji proti nim.
V každé době existoval v každé zemi určitý společenský řád. V dobách stabilních tento řád vyhovoval většině členů společnosti, které měla možnost "do toho mluvit". Je zcela přirozené, že když většině daný stav vyhovoval, netoužila po žádných změnách. Pokud se objevili jedinci, kteří chtěli jakékoliv změny stávajícího stavu, byly ze společnosti vytěsňováni, mnohdy fysicky likvidování. Byli to rebelové.
Obvykle byli rebelové zjednodušeně označováni jako představitelé "mladé krve", establishment jako "zatuchlí páprdové", bránící staré pořádky. Páprdové měli v rukou moc, silové složky, informační cesty. Rebelové nic z toho neměli, své myšlenky šířili pomocí umění, osvěty, aktivismu. A mnohdy byli úspěšní, starý systém se jejich činností zhroutil a byl nastolen systém nový (neříkám, že vždy lepší).
Establishment si nebezpečí uvědomoval a kromě státního represivního aparátu vždy bojoval i na poli informačním. Pomáhal si určitou rétorikou, která se v průběhu věků měnila jen velmi málo. Aktivisty častoval termíny jako hysterie, nejistota, snílci, anarchie. Sám sebe pak jako hlas rozumu, klid na práci, jistoty sociální a ekonomické. A vždy vyhlásili svatou válku. Boj (za mír, proti imperialismu, proti terorismu...). V boji se totiž stádo lépe ovládá, v boji se nevládne, ale velí!.
Marně.
Za zmiňovaného Rakouska byla většina obyvatelstva českých zemí víceméně v klidu. Přišli aktivisté "národní buditelé" a zažehli plamínek. Zpočátku byli nepochopeni, vysmíváni a vyháněni do Dolomit. Jenže postupně se z plamínku stal požár, který posléze vyústil v odtržení od Rakouska.
V dobách nejtemnějšího komunismu to byli opět aktivisté, nazývající se souhrnně jako "občanské iniciativy", kteří postupně rozkládali bolševickou hydru, až v listopadu padla. Metody boje měli různé, od rozšiřování tiskovin, přes psaní barvou po zdech až k projevům otevřeného odporu, demonstracím a pochodům. Základním prvkem boje je upoutat pozornost. Marně se ideolog Vasil Biľak snažil odvrátit neodvratné tím, že začal psát knihu "Rudá, nikoli modrá planeta" o nebezpečí aktivistů pro světový mír. Bohužel pro nás, jeho spolustraníci v sobě našli zbytky soudnosti a vydání knihy Biľakovi rozmluvili. Není však třeba litovat ztracené šance k zasmání se, Biľak po dvaceti letech našel pokračovatele, který soudné kamarády nemá.
Upoutat pozornost v "dobách demokracie po listopadu" neneslo již risiko lágrů a kriminálu, zato se dělo v informační přesycenosti. Bylo nutné burcovat neobvyklými činy. Například se skupina lidi připoutala k bagru, který měl srovnat se zemí vesnice kvůli těžbě. Přijeli novináři, o problému se začalo mluvit. A opět se našlo dost nedovtipů, kteří informační strategii nazývali hysterií. Přitom právě dobrá informační strategie byla to, co z původně "studentského" hnutí Greenpeace udělalo vlivnou a fungující organisaci. Součástí informační strategie jsou též velké kulturní události jako Live Aid či Live Earth.
A tak jsou to nikoliv parlamenty a vlády, ale aktivisté, kdo posunují přirozený vývoj kupředu. Staří je pomlouvají, jaxe dá, mladí jim fandí. Tak to vždy bylo, je a bude. Kdyby za komoušů existovaly blogy, dnes bychom se asi umlátili smíchy při jejich čtení. Co bychom si dnes přečetli o Chartě 77 na blozích tehdejších moudrých dfensů a dentů? Pobaví se aspoň naše děti. Jednou...
Co vy, milé uživatelky? Jste mladé nebo staré? Nemluvím výjimečně o vašich tělesných schránkách :-)
Kdo s čím zachází, tím schází. Největším aktivistickým "hysterickým bláznem" se ukázal být Václav Klaus. Ve své funkci se nemusí nikam připoutávat, mediální pozornosti bohatě stačí, když to jednou pouze řekne. Když do mikrofonů a před kamerami prohlásí, že se půjde připoutat k bagru, který bude stavět "letenský chrchel", je to geniální informační strategie.
Klausův aktivistický počin strhává soukmenovce. Naděje, že panorama Hradčan nebude zkurveno, se zvětšila. Možná si chrchel nakonec postaví Brňáci na Špilas. Přál bych jim to z celého srdce. Nebo do Českého Krumlova místo točny by se skvěle hodil. Vešla by se do něj totiž celá i se zahradou a zámkem.
A tak Vám, pane presidente Klausi, děkuji za Váš čin, hodný skalních environmentalistů. Děkuji za upřímný pokus o záchranu. Ne sice o záchranu světa, ale ty Hradčany za to také stojí. Škoda že to byla jediná dobrá věc, která se Vám ve funkci povedla.