Kdysi jsem byl jedním milovníkem screenshotů požádán via jabber, abych na jeho blog nechodil. Takhle nějak:

Dal jsem své slovo, že už tam ani nepáchnu, což nebyl zas takový problém, dobré články se u něj objevovaly v poslední době jen tehdy, pokud opisoval z dobrých knih. Věc jsem považoval za bez problémů uzavřenou.
Jenže poslední dobou se mě stále víc lidí obracelo s tím, že si mám přečít, co píše. A nestačil jsem se divit. Z jeho blogu se stal jakýsi specialisovaný antihulá... eh, pardon, prostě antiweb. S jediným cílem – poplivat, znevážit práci jiných lidí. Co s tím? Ty lži a nařčení jsem nemohl nijak vyvracet, obhájit pomluvené lidi také ne. Dal jsem přeci své slovo...
Zdá se vám to jako srabárna z nejubožejších, navážet se do někoho, kdo se nemůže bránit? Mně také.
Po krátkém přemýšlení jsem si ale řekl, že si svého slova vážím víc. Kašlu na to. Možná přijdu o pár domnělých kamarádů, asi jich nebude škoda. Moje slovo platí dál. Spolehněte se na to. Teď i kdykoliv jindy.
Že jsem neřekl, o kom píšu? Vždyť je to jedno, ať si dotyčný dál plive své zvratky, nás se to netýká. Vymyslel jsem pro vás veselý aforismus na závěr, i když není rýmovací ;-)