ipsace i tiskace

Zde v Kanadě je teď asi o dost větší zima než u nás, aspoň to předpokládám, i když tam od neděle nejsem. Jak mnohé asi tušíte, koná se zde hokejové podujetí, na kterém nemohu chybět. A protože TO začne až zítra, udělala si naše skupinka malou odbočku do Montrealu.

Mluví se tu francouzsky, řečí, ze které umím jedinou větu "Ž tém". Když v metru hlásí, která stanice přijde, nerozluštíme nic, ale naštěstí jsou všude plánky a nápisy. Když ale Kanaďankám v Montrealu dáte najevo, že mluvíte anglicky, dokážou s vámi komunikovat srozumitelně. Takže v restauraci si lze objednat jídlo i pití víceméně bez problémů a vaří tu dobře, francouzské kořeny mají blahodárný vliv

V Kanadě mají hrozný zvyk uvádět ceny všeho bez daně. Většinou. Ze začátku nás to uvádělo ve falešný jásot, jak jsou některé věci levné, pak přišlo vystřízlivění. Ceny z jídelního lístku musíte násobit koeficientem 1.3 abyste dostali konečnou cenu, kterou je třeba zaplatit. Kromě daně se připočítává i patnáctiprocentní dýško. Ale i tak jsou tady životní náklady nízkonákladového turisty o poznání nižší, než třeba ve Finsku. Kurs dolaru dělá své. Blaho!

Montreal se rozkládá kolem takového kopce, zvaného Mont Royal, ostatně dal celému městu jméno. Ten má nadmořskou výsku 230 m. A protože si svého kopečku a jeho siluety váží, vydali si zákon, že žádná stavba zde nesmí vrchol kopce převyšovat. Proto má nejvyšší mrakodrap výšku "pouhých" 205 m. Přesto působí centrum monumentálně a hezky. Není to jako v Prase, kde hrozí nebezpečí, že vedle Hradčan vyroste chrchel, obrys neobrys.

Mimo centrum má zástavba zvláštní charakter. Přestože vše je uspořádáno do pravoúhlých bloků, jednotlivé domy jsou občas stavěny stylem "co okolí dalo". Naše nízkonákladová ubikace kupříkladu byla kombinací normálního zdiva, hrázděného zdiva, překližky, železa a papundeklu. Její integrální součástí byl dokonce starý Volkswagen, postavený na špalky, v němž byla dvě ubytovací lůžka a na kterém spočívaly nosníky balkónu prvního patra. Působilo to jako zvláštní druh technoartu, uvnitř baráku byly různě propojené "místnosti" v různých výškových úrovních, dvoje točitá schodiště, prostě architektonický zážitek :-)

Samozřejmě nejdůležitějším objektem v Montrealu je nejen pro nás Céntre Bell, dnes největší hokejová hala na světě. Ale v té se hrát MS nebude, v ní právě probíhají boje o Stanley Cup. K naší velké smůle se zrovna oba zápasy Canadiens (Habs) odehrávaly na ledě soupeře, ale aspoň jsme ušetřili :-). Do haly jsme se ovšem vypravili, stojí to za to. Náklady na výstavbu byly asi stejně velké jako na výstavbu šaška areny, i když hala je o třetinu větší a je přímo uprostřed města v těsném sousedství mrakodrapů a historických budov. Jmenuje se francouszky Céntre Bell, anglicky Bell Center. A to mě přivádí k úvaze.

Jazykové češtinářsko-francouzštinářské odbočení

V češtině se názvy objektů, pokud nejsou přídavnými jmény, uvádějí za obecné označení.

• medvídek Pú
• kavárna Slavie
• divadlo Na provázku
• palác Finlandia
• paní Nováková

S nástupem zmrdů do tvorby názvů se začal razit obrácený systém anglofonní, jehož produktem jsou takové příšernosti jako Ó dva aréna, Čez aréna, Boby centrum. Francouzsky mluvící Kanaďané touto úchylkou netrpí a odolávají.

* * *

Dalo by se toho napsat o Montrealu a našem plodném pobytu v něm hodně, třeba o zdejší rozvodné síti, o olimpyjském areálu a o tom, že Montrealané jsou zřejmě nadobro vyléčeni z olimpyjského blouznění, že metro zde má kromě železných kol i pneumatiky... ale teď už jsme jinde a zítra to vypukne naostro. Koukejte kdyžtak na fotky, co budu dávat na Flickr. Enjoy!