ipsace i tiskace

Jednou z těch věcí, na které trvale myslím, je proudový letecký motor. Dle všeho, co o fysice vím, by neměl vůbec fungovat, přesto letadla létají i bez vrtulí a já nevím, jak to. Není to příjemné dívat se na věc, která kousek metrů od vás vrčí, jako by se vám vysmívala, vy jí nechápete a jste odkázáni na to, jestli si to ta věc se svou nezákonnou funkčností nerozmyslí.

Ale nedosti na tom. Tady v Kanadě jsem objevil další záhadu, se kterou se setkávám denně, což je ještě horší. Je to splachovací záchod.

Vy se mi teď všechny smějete, přece určitě nejméně jeden takový máte na kojzlu nebo separátní. Mám jich doma pár taky. Ale tady to je jiné!

Když jsem to viděl poprvé, lexem se, že je mísa ucpaná a začal jsem spekulovat, jestli se mi podaří nenápadně ji naposled použít a pak zmizet jakoby nic. On to pak někdo vybere a odecpe. Bylo mi ho předem líto, neznám větší pocit beznaděje, než nad ucpaným hajzlem. Pak mi to nedalo a zkusil jsem spláchnout. Je na to taková páčka na nádržce, skoro jako u nás. A děly se věci.

Nejdřív se ozval důvěrně známý zvuk atomového výbuchu, když se voda začala z nádržky valit do mísy. Hladina povážlivě vystoupila na kritickou mez, pak však celý obsah začal divoce rotovat. Uprostřed se utvořil mocný vír, který do sebe vcucával obsah klosetu. Za pár sekund byla mísa zcela prázdná, bez vody i užitečného obsahu. Tlaková vlna zacloumala i se mnou. Pak vše potichlo, víření ustalo a hajzlíxe nenápadně začal plnit vodou. Koloběh mohl začít nanovo.

A takhle to tu mají všude. Svět je tak tajemný, plný neznámých věcí, které lické poznání musí teprve objevovat! Je tak vzrušující být pionýrem (angl. "pioneer") tohoto objevování!

Pokud jste zvědavé na další pikantní podrobnosti našeho pobytu v zámoří, zavítejte na OHF.