ipsace i tiskace

Navzdory základní poučce v perexu jsem vyrazil do zrádných jihočeských končin s mapou. Přestože v bloudění jsem poněkud zběhlejší (v děctví jsem vyhrál několik orientačních běhů, přestože běhám suverénně nejpomaleji), vzal jsem si pro jistotu automapu. Ta mi víceméně k ničemu nebyla, pač do novohrackých hvozdů silnice nevedou, přesto jsem byl rozhodnut z auta nevylézat dřív než v cíli.

Nemaje navigátorku, musel jsem použít techniku autoatlasu položeného na volant. Většina z vás má při používání mapy mapu utočenou severem nahoru, nekteré možná mapu orientujete severem xeveru a nahoře na mapě tudíž máte směr, kterým cestujete. Moje uspořádání mělo jednu zajímavou zvláštnost. Jaxem kroutil volantem do zatáček, atlas měnil orientaci proti směru zatáčky, čili obráceně, než by odpovídalo severu. Odborně se tomu říká automatická desorientace mapy

To jsme si odbyli nezbytný teoretický úvod a nyní se vrhnu ve svém vyprávění do popisu děje. V jedné vesnici jsem potřeboval odbočit z vedlejší silnice na silnici ještě vedlejštější do jakési prciny, přes kterou jsem se potřeboval dostat na jinou silnici, sice stále značně vedlejší, ovšem o něco hlavnější. Ta první silnice byla na mapě ještě označená jako silnice, čili tenkou dvojitou čárou, ta druhá vedlejštější už prostě jen čárou. Název prciny byl uveden na mapě, snažil jsem se proto odbočku identifikovat podle směrových cedulí.

Teď jste se mnohé z vás jistě rozesmály na celé kolo. "Jaképak cedule?? Na vedlejších silnicích? Nezbláznil ses, Roji?"

Kaji se, kaji. Samozřejmě vím, že na českých vedlejších silnicích (i hlavních) žádné směrovky nejsou. Jen jsem vás zkoušel. Obvykle se v těchto případech orientuji podle vodních toků, které i na automapách bývají vyznačené. Zde však žádný v kritickém místě nebyl. Věděl jsem, že mám odbočit doprava po hodně tenké silnici, věděl jsem, že to má být v obci jménem XXX (už si to nepamatuju). Po příjezdu do té obce byla odbočka doprava. Nebyl jsem si jistý, ale odbočil jsem. Pozdě jsem si uvědomil, že to byla chyba. Odbočka se vinula mezi domky, pak mezi stráněmi, až mě dovedla ke křižovatce dvou zcela vedlejších silnic. Opět váhání a přemýšlení, vydal jsem se zkoumat předpokládaný směr – špatně, otočit se bylo velmi složité, další tři minuty v tahu...

Zkrátím to, prostě ta první odbočka nebyla ta pravá. Po deseti minutách jsem najel zpátky na hlavnější silnici a za zatáčkou asi po třech stech metrech jsem objevil odbočku doprava, u které jsem si byl téměř jistý, že je to ta pravá. Byla

Ponaučení

Ano, vyvodil jsem jej pro sebe a můžete ho převzít. Když si nejste jisty, zda máte odbočit, pak neodbočujte! Pokud pojedete po hlavní, mnohem snadněji přijdete na to, že jste přejela, a mnohem snadněji a rychleji svůj omyl napravíte. Řečeno stručně pro zapamatování:

Přejet je lepší než odbočit dřív

Hezkou dovolenou a příjemné bloudění! :-)